Láska bolí, ale to se stát nemělo-4.část

25. ledna 2013 v 19:24 | Lucík |  Láska bolí, ale to se stát nemělo
Otevírám pomalu oči a cítím, jak mi něco líže po tváři. Otevřu oči úplně a vidím Gonza, začnu ho hladit, až poté si uvědomuji, že jsem spadl asi z pětimetrového srázu, a že mám pravděpodobně zlomenou nohu. Co budu dělat? Ležím tu uprostřed lesa, bez mobilu a se zlomenou nohou, nikdo mě hledat nebude, nikdo. Proč jsem se nemohl při pádu zabít, teď tu budu umírat pomalou smrtí. Gonzo se mě snažil pomoct vstát, ale nešlo to, neměl jsem sílu, ale snažil jsem se plazit po zemi, ale asi po padesáti metrech jsem to vzdal, už to dál nešlo. Vzdal jsem naději na záchranu a snažil se alespoň usnout. Počkat, když tu mam Gonza, mě najednou napadlo a řekl jsem: "Gonzo, ty si moje poslední záchrana, běž a přiveď mi pomoc, prosím." Gonzo poslouchal, myslím, že mi rozuměl, ale nechtěl mě opustit. "Gonzo, prosim, moc ti prosim. Já tu budu, já tu sám vydržim." Gonzo se na mě podíval, ale ne a ne mi tu nechat, místo toho se ke mně přitulil a snažil se mě zahřát. Pak náhle vstal a začal mi lízat tu zlomenou nohu, já jsem se podíval, co to dělá a zjistil jsem, že mi teče krev a docela hodně. Tak proto nemam moc síly a proto mě tak bolí. Gonzo se na mě znova podíval a já jsem se mu díval do očí, najednou mě začal lízat po tváři a pak štěknul a ze štěkotem zmizel.

Gabriela sedí u malého rybníčku kousek od základny a přemýšlí, začala si uvědomovat, že taky udělala chybu. Když v tom slyší hlasitě štěkat Gonza. Postavila se aby se podívala odkud běží, Gonzo vyběhl z lesa. Když k ní přiběhl, jeho chování bylo divné, běhal kolem Gabi a naznačoval jí, že má běžet za ním. "Gonzo, co to do tebe vjelo?" Gonzo běhal dál kolem ní, tak Gabi chtěla běžet na základnu, ale Gonzo jí chytil a tahal jí směr do lesa.

Gabi teda za ním běžela, ale za chvilku nemohla, nemohla už běžet dál, neměla sílu, ale Gonzo jí nenechal odpočinout, tahal jí a štěkal na ní. Gabriela teda z posledních sil běžela, když najednou uviděla sráz, podívala se z něho dolů a uviděla Ralfa. Úplně jí naskočila husí kůže, když viděla, jak tam leží a nehýbe se. Gonzo jí ukázal cestu, jak se dostat k němu dolů. "Hodnej Gonzo, moc hodnej Gonzo."pochválila ho Gabriela. Doběhla k Ralfovi, , ještě zavolala na základnu a pak se snažila Ralfa probrat z bezvědomí, to se jí povedlo. Ralf jí spatřil a díval se na ni, neměl už moc síly, ztratil hodně krve. To nebyl ten Ralf, kterého viděla naposledy na základně, to byl ten Ralf, kterého zná, jen v očích mu byl vidět strach, zklamání, lítost a bolest. Pak si všimla krvácející nohy a ránu mu omotala svojí mikinou. "Ralfe, já se ti moc omlouvám, ale víš jak si tenkrát zmizel na celý měsíc a nic si mě neřekl, já měla strach a tak jsem se opila. No a nevěděla jsem co dělám a ráno jsem se probudila u toho muže, co jsi viděl včera, on si myslel, že z toho něco bude. Já jsem se mu snažila vysvětlit, že mam ráda tebe, ale on to nechtěl pochopit a od té doby mi pořád otravuje. Promiň, vážně mě to mrzí." Ralf se na ní znova podíval a řekl: "Já se ti taky moc omlouvám."z jeho řeči bylo poznat, že už nemá moc síly. Po chvilce zavřel oči, přastal dýchat a ztratil tep…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)