Navždy spolu- 3.část

12. ledna 2013 v 22:04 | Lucík |  Navždy spolu
Na základně měli poplach, asi třicetiletá žena chce skočit z mostu, Karin, Enrico a Jens rychle naskákali do helikoptéry a letěli na místo zásahu. Vtom jí uviděli, Ginu stojící na okraji mostu a odhodlanou ke skoku. Jens přistál a Karin s Enricem běžela směrem ke Gině. "Gino nedělej to." řekla Karin. Gina na na ně se smutným výrazem v očích podívala: "Promiňte, ale já musím za Markem, on mě čeká." Enrico: "Né, Gino, prosim neskákej." Jens se nezmohl na jediné slovo. "Promiňte, sbohem, už budu navždy s Markem a nikdo nás nerozdělí, budeme navždy spolu." odpověděla Gina a skočila. "Jensi rychle, nastartuj helikoptéru, možná to přežila." zavelila Karin a nastoupila i s Enricem. Když vzlétli, uviděli, jak Giniino bezvládné tělo unáší proud. Enrico: "Zkusíme to navijákem." Enrico se tedy zahákl za naviják a snažili se Ginu vylovit. Po několika pokusech se mu to podařilo a Ginu zachytil, vytáhli jí a v helikoptéře jí začali oživovat. Karin: "Defibrilátor na dvěstě." a pal. " Nic, adrenalin a nabít na tři sta." zavelela Karin. Enrico dělal podle jejích pokynů. Naštěstí to pomohlo a Gina už byla zase mezi živými. Karin: "Má štěstí, má nějaké zlomeniny, ale v nemocnici jí daj dohromady, snad už se z toho stavu brzo dostane."

V nemocnici Ginu hned převzali, když se probrala na jednotce intenzivní péče, nevěděla co se stalo, uvědomila si to až po chvíli a byla na celý svět naštvaná, ale ze všeho nejvíc na své zachránce. Karin přemluvila doktora, aby je k ní na chvíli pustil, ale když vešli do pokoje, Gina se s nimi nebavila a po chvíli je vyháněla, že je nechce ani vidět. Doktor jim řek: "Myslím, že bude lepší, když odejdete, potřebuje klid." Všichni o ní měli starost, vůbec s nikým nekomunikovala, nejedla, nepila a neměla ani snahu se uzdravit. Nakonec jí museli dát na znova psychiatrické oddělení a nepouštěli k ní nikoho.

Jednoho dne, když už měla Gina zlomeniny dávno zahojené, tak se rozhodla, že uteče, že už tu nebude . Začala zase hrát, že už se cítí líp a nakonec jí pouštěli i na vycházky, ale pod dozorem. "Teď nebo nikdy." Pomyslela si. Doktora, který byl s ní omráčila a utekla. Do večera se schovávala a večer pronikla na základnu, nikdo už tam nebyl, ale dobře věděla, kde jsou klíče, tak je vzala a odemkla.

Vstoupila dovnitř a rozhlídla se: "Tady už jsem pěkně dlouho nebyla."řekla sama pro sebe a prošla si celou základnu. Došla do hangáru a uviděla helikoptéru, svoje miminko. Sedla si na místo pilota, zavřela oči a představovala si, jak letí a helikoptéra se otáčí podle toho, jak chce. Taky si představovala, jak jí tenkrát unesli a Mark jí chtěl zachránit a dostali ho, ale nakonec je z toho vysekali kolegové. Pak se rozhlédla po hangáru a uviděla to místo, kde po dlouhé době znova viděla Marka a jak se spolu první dny pořád jen hádali. Taky si představovala Maxe, jak spolu něco montují. Nebo vzpomínala na to, jak umývala auto a nakonec umyla i Marka. I když se jí nechtělo, musela se tomu zasmát. Pak se zvedla a procházela se po hangáru. Odkryla stolní fotbálek a zase začala vzpomínat na to, jak hráli s Markem proti sobě a ona vyhrála.
Pak šla do koupelny a vzpomínala, jak se Markovi omlouvala a nakonec zjistila, že ve sprchovém koutě není Mark, ale Jens a ona mu řekla: "Jestli mu něco řekneš, zabiju tě." Tomu se také musela zasmát. Procházela se dále a vzpomínala. Vyšla zas před základnu a vzpomínala na to, jak Mark zakopl o její věci a nadával. Pak si představovala, jak si mění služby, jak vzlétává druhý tým a ona mává Markovi na rozloučenou. Tehdy mu taky mávala a bylo to naposled, už se nevrátil, nechal ji tu, ona za ním okamžitě musí. Neví proč, ale věděla, že to musí udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)