Navždy spolu-5.část

13. ledna 2013 v 10:34 | Lucík |  Navždy spolu
Po otočení spatřila Karin, ta jí jemně držela za ramena. Karin se podívala na stůl, kde uviděla rozdělanou tašku první pomoci. "Gino, co to děláš?"zeptala se jemně. Gina se na ní podívala "Karin, promiň, ale já musim." " Gino nemusíš, zůstaň tu s námi." "A jak jsi věděla, že budu tady?" "Z nemocnice mi volali, že jsi utekla, Mě hned došlo, že budeš tady, už tě tu pozoruji pěknou dobu. A taky mi došlo, co chceš udělat." Gina se zastyděla a začala brečet "Karin, promiň, ale já už tam zpátky nechci, chovají se ke mně jako k bláznovi a cpou do mě samé prášky a mě Mark vážně strašně moc chybí, já chci s ním být, já už ho musim vidět.." "Gino, nechci tě mluvit do života, ale nechci ztratit nejlepší kamarádku. Já vím, Mark nám chybí všem a taky s tim musíme žít, prostě musíme a snažíme se. A co se týče nemocnice, tak zařídim abys tu mohla zůstat s námi a nemusela ses tam vracet." "Karin promiň, ale já se s tím nemůžu jen tak smířit, všude ho vidím. Nech mi, prosim." "Ne, já tě nenechám, já chci, abys tu zůstala s náma." Gina věděla, že má větší sílu než Karin "Karin promiň, ale nejde to." Chytla Karin a odvedla jí do koupelny, tam jí zamkla. Karin se bránila, ale Gina se nedala, prostě se v ní najednou objevilo spousta síly a dokázala Karin přeprat. Karin se snažila dostat ven, ale nešlo jí to: "Gino, nedělej to! Nevzdávej se." A nepřestávala na Ginu mluvit. "Gino, vážně to nedělej, prosim." Gina jí neodpovídala.
Karin už si nevěděla rady, v tom jí napadlo, že má mobil, ale sotva ho vyndala z kapsy zjistila, že je vybitý. "A sakra. Gino ne, prosim, nedělej to."
Gina napsala dopis na rozloučenou : Omlouvám se Vám všem, kterým jsem způsobila nepříjemnosti, ale chci být s Markem, bez něho je život o ničem. Mam Vás všechny moc ráda a mrzí mě to.. sbohem.

Vzala do ruky injekci, ale pořád slyšela Karin, jak se jí to snaží rozmluvit. Koukla se směrem ke dveřím od koupelny a chvilku se na ně koukala, moc jí to mrzelo, moc. Začala znova přemýšlet, myslela na Marka a pak zase na Karin, na ostatní si taky vzpomněla. Nechtěla už tu být, ale bylo jí líto Karin. Znova položila injekci a šla směrem ke dveřím od koupelny, Karin to nevzdávala. Pořád se jí snažila přemlouvat, pořád se jí snažila uklidnit. "Karin, já.. prosim." Karin se usmála, když Ginu znova slyšela. "Gino, víš jak jsem ráda, že tě znova slyším?" "Karin, já vim, ale pochop mě, já už prostě.." větu nedořekla. "Gino!"zakřičela Karin a dostala strach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)