Navždy spolu-6.část

14. ledna 2013 v 21:01 | Lucík |  Navždy spolu
"Gino!"křičela Karin a začala klepat na dveře. "Gino!" "No Karin, co, co zase chceš?" "Já myslela že už.." "Neboj teď ještě ne, až za chvilku." "Ne, Gino ne, nikdy." "Promiň Karin, ale tomu nezabráníš."odpověděla smutně a znova se zastyděla. "Kde máš auto Karin?" "Venku schované za základnou, proč?" A kde máš klíče." Karin si uvědomila, že Gina zase něco chystá, ale když jí odpoví popravdě, už jí v životě nemusí vidět, tak jí zalhala: "Mám je tady u sebe, co chceš dělat?" Gina se chvilku rozmýšlela, nevěděla co teď, byla sice půlnoc, ale chtěla si zajet "domů" pro Markovu fotku, protože tu jí v nemocnici sebrali a ona prostě potřebovala mít jeho fotku v ruce, alespoň něco, musela mít s sebou na tu ,,cestu,, k Markovi. "Karin, mohla bych si půjčit tvoje auto?"zeptala se Gina. "Ano, ale nemáš klíče, tak jak ho chceš nastartovat?" Gina znervozněla, injekci, která ležela na stole, zavřela a dala si jí do kapsičky do bundy,dala tam i dopis, který napsal."Já odemknu dveře, pootevřu a ty mi je podáš škvírou." "A pak co?"zeptala se Karin. "Pak nic, jen mi půjčíš ty klíče, ale nebudeš dělat žádné fígly, jsi moje kamarádka a já ti věřím." Karin chvilku mlčela, věděla, že musí něco udělat nebo to dopadne špatně, ale zase nechtěla Gině ublížit.
"Tak jo."řekla Karin po chvilce mlčení a doufala, že její V tom plán vyjde. V tom uslyšela, jak Gina odemyká zámek. Karin popošla kus od dveří a viděla, jak se dveře pomalinku otevírají. Byla tam asi deseticentimetrová škvíra. "No Karin, podej mi ty klíče." "Gino, já nemůžu, uklouzla jsem a něco jsem si udělala s nohou."odpověděla Karin a držela se za nohu. Gina pootevřela trochu víc, aby se podívala dovnitř. "Proč si mi to neřekla dřív?"zeptala se. "No, protože jsem ti tím nechtěla zatěžkávat."zalhala Karin. Gina: "Karin promiň, jindy bych tě pomohla, ale teď to nejde. Bolí tě to moc? Já tě sem hodim něco proti bolesti, ale nic víc pro tebe udělat nemůžu." Gina nechala otevřené dveře a šla pro tašku první pomoci. Karin využila příležitosti a rychle vstala a připlížila se k Gině a pevně jí chytla. "Gino, promiň, ale to tě nemůžu nechat udělat." Gina se podívala na nohu, za kterou se předtím Karin držela a říkala, že jí strašně bolí. "Karin, tys mě lhala a já ti tak věřila. Já myslela, že jsi moje kamarádka." "Gino mě to mrzí, ale chci tě zachránit, chci tě pomoct a ty tu pomoc odmítáš." "Ale pochop, že já o tvojí pomoc nestojím, mě už nikdo nepomůže,ledaže bys uměla vrtit život Markovi, ale o tom pochybuju." "Gino, to bohužel neumím, ale víš kolik je na světě lidí, kteří tě mají rádi?" "Karin, já vim, ale nikdo mě nemá rád tak jako Mark . A já mu to slíbila." Karin jí chytla ještě pevněji: "Gino ne, já tě nepustím!" "Karin, já ti nechci ublížit, prosím pusť mi." "Gino, udělej si se mnou co chceš, ale já nenechám abys zahodila život." "Já ho nezahodím, já ho věnuju Markovi!" zakřičela. Karin už nevěděla, jak se má zachovat a co jí má říct. "Tak co Karin, pusť mě!" "NE, nepustím!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)