Únor 2013

Láska bolí, ale to se stát nemělo-8.část-závěr

27. února 2013 v 20:13 | Lucinecqua |  Láska bolí, ale to se stát nemělo
"No, člověk je chvilku nechá bez dozoru a oni už se i v tý nemocnici líbají."řekl Max a všichni se začali smát. "Kdyby vás viděla sestra, ta by vám dala, by vás rozesadili."řekl Petr. "Kdyby jste mi místo žvanění pomohli zpět, docela bych to ocenil."pověděl Ralf a usmál se. Petr: "Já k tobě nejdu, ty si nebezpečnej, napasuješ mi další do nosu. Do teďka mam červený nos jako trpaslík." "Já Vám pomohu pane Stalere, ale začínam z Vás mít strach."namít Ebelsieder a šel Ralfovi pomoct se uvelebit do postele. Biggi:"Tady Vám vezeme nějaké věci na zábavu, ale nejsem si jista, jestli je budete potřebovat." Byli tam asi ještě hodinu a pak odjeli.

Večer jsem slyšel zvuk helikoptéry, znělo to jako naše miminko, na tom jsme se s Gabi shodli. Najednou vidíme, jak někdo buší na okno, kdo to může být? Jsme asi v sedmém patře. Gabriela se zvadla a šla otevřít, co jsme neviděli, Petr visel z helikoptéry na laně a podával nám Gonza. "Ahojky jdu na návštěvu, ale s Gonzem už nás sem nechtěli pustit." "Tak pojď dovnitř ty.."řekl jsem mu. Petr ale odmítl: "My už budeme muset letět, tak zase zítra, Gonzo tě chtěl nutně vidět." S Gabi jsme ho hladili asi čtvrt hodinky a Petr na nás koukal otevřeným oknem, pak jsme mu zas Gonza podali a Petr se s námi rozloučil a odlétli.

Gabrielu i Ralfa pustili asi za týden do domácí péče, no spíš jen Ralfa do domácí péče, Gabriela už byla v pořádku. Ralf neuměl s berlemi moc chodit, tak mu Max vyrobil speciální vozíček s motorem, to se mu líbilo. Gabriela dodatečně i s ostatními oslavila narozeniny. Rafl jí dal nádherný zlatý prstýnek s kamínky a požádal jí o ruku. Gabriela byla štěstím bez sebe. Za dva měsíce měli nádhernou svatbu a Gabriela Ralfovi oznámila, že je těhotná. Jo a abych nezapomněla, Ralfovi se noha úspěšně zahojila a nezůstali mu žádné následky.

Navštěvujete můj blog pravidelně? :-D

27. února 2013 v 17:06 | Lucinecqua |  Ankety
Je zde první anketka, zajímalo by mě, jestli rádi a pravidelně navštěvujete můj blog. :-D Prosím, aby hlasovali pouze ti, jenž rádi sledujou Medicopter 117 a rádi z něj čtou povídky. :-D Pokud máte nějaké nápady, jak by šel blog nebo povídky vylepšit- pište do kometíků, budu moc ráda. :-D

Láska bolí, ale to se stát nemělo-7.část

22. února 2013 v 21:28 | Lucinecqua |  Láska bolí, ale to se stát nemělo
Michael, Thomas. Petr i Biggi okamžitě zareagovali a hned Gabrielu propleskli. Gabriela se po chvilce probrala, ale Thomas radši zaběhl do nemocnice pro vozíček, naložili jí a už s ní jeli k doktorovi.
Doktor: "Co se stalo?" Michael: "Před nemocnicí omdlela. Asi to bude z toho, jak darovala krev." Doktor: "To je možné, ale stejně pro jistotu uděláme nějaká vyšetření." Poslal Gabrielu na nějaká vyšetření a pak jí dal na pokoj, Gabi ještě požádala o to, jestli může být s Ralfem na pokoji. Doktor jí vyhověl. Sestřička jí odvezla na pokoj a tam jí pomohla dostat se na postel a dali jí nějakou kapačku na doplnění tekutin. Ostatní letěli na základnu, protože potřebovali Ralf i Gabi klid. Přistáli, Max už na ně čekal. "Kde máte Ralfa a Gabrielu?" zeptal se překvapeně. "V nemocnici, nic vážného, Ralf má zlomenou nohu a Gabi omdlela."odpověděl Michael. Petr zavolal Ebelsiedrovi a všechno mu povyprávěl, co se stalo. Ebelsieder teda nechal jenom jeden tým ve službě a základna fungovala jenom na půl.

Když jsem se probudil, chvilku jsem si neuvědomoval, kde to vlastně jsem. Po chvíli jsem si to uvědomil, podíval jsem se na postel vedle sebe a tam ležela Gabriela, spala. "Co ta tu dělá?"pomyslel jsem si. Opatrně jsem si pokusil sednout, abych se na ní podíval zblízka. Neodolal jsem, vzal jsem si kapačku a dal jí do úst, berle a vstal, udělal jsem jeden malý krok,no spíš hop, cítil jsem jak pomálu ztrácim sílu, ale nevzdal jsem to, udělal jsem další a blížil se k ní, cítil její vůni, cítil jsem jak se moje láska k ní stále zvětšuje. Udělal jsem další, konečně, už jsem jí měl na dosah ruky. Sedl jsem si na její postel a koukal se jak spí, bylo to něco krásného,jen mě děsila její barva, seděl jsem tam asi čtvrt hodiny, když v tom se probrala a usmála se na mě. Celým tělem mi proběhl ten známí pocit lásky, ten pocit lásky, který mi chyběl. Ona potichoučku řekla: "Ahoj, nebude ti vadit, že budu pár dní tvoje spolubydlící?" Mě to samozřejmě nevadilo, byl jsem rád, že je tam se mnou. Zeptal jsem se jí: "Lásko, co se ti stalo?" Ona mi odpověděla: "Udělalo se mi trochu nevolno, ale už je to dobrý." A znova se usmála, každý její úsměv projel mým tělem, jako něco krásného, něco přenádherného. Políbil jsem jí na její rty, ona se nebránila. Když v tom jsme slyšeli hlasy a viděli, jak někdo otevírá dveře. Do pokoje vstoupili kolegové.

Váš názor a Vaše nápady

20. února 2013 v 14:08 | Lucinecqua |  Váš názor a Vaše nápady
Do komentářů můžete psát Váš názor na můj blog a nebo nápady, jak bych ho mohla vylepšit či nápady jak bych mohla vylepšit povídky (co do nich přidat, co ubrat). Budu se těšit na Váš názor. :-D

Navždy spolu na ulož to

17. února 2013 v 4:25 | Lucinecqua |  Navždy spolu
Novinka- Povídku Navždy spolu si můžete stáhnout na Ulož to. Povídka je doplněna hudbou, je zkrácená a změněný konec.

Informace:
Velikost: 12,2 MB
Délka: 8:32


Navždy spolu- 11.část- závěr

16. února 2013 v 19:21 | Lucík |  Navždy spolu
"Marku, konečně přišla ta chvíle."Gina se ještě podívala na nebe a pak zas na hrob, hlavou jí probleskl celý život. Její kamarádi, kolegové a Mark. Už se chystala píchnout injekci, když v tom uslyšela kroky, které se stále blížily, byly blíž a blíž, až moc blízko. Píchla si injekci, padla k zemi, její poslední slova byla: " Navždy spolu." poté ještě z posledního dechu zaslechla : "Gino, nééé!" Bylo už pozdě.
Karin rychle přiběhla k Gině, která nehybně ležela na zemi, nejevila žádné známky života. Karin si k ní sedla a vzala její ruku a v očích měla slzy. Karin věděla, že už jí nebude moct pomoci, Gina si píchla smrtelnou dávku, už pro ní nemohla nic udělat, Gina byla na místě mrtvá. Karin to moc líto, Jensovi a Petrovi také. "Snad se ti splnil tvůj sen."řekla smutně Karin, pořád držící Ginu za ruku.


O sériovkách- řazení, informace

14. února 2013 v 20:15 | Lucinecqua |  Sériovky
V sériiovkach naleznete povídky, které na sebe navazují. Navazují na sebe pouze v sériích, jednotlivé série na sebe nenavazují.
Někdy může povídka v sérii navazovat na nějaký díl Medicopteru. (Ale to tam kdyžtak napíšu) Smějící se
Pokud máte nějaké dotazy, pište do komentíků. Usmívající se

Láska bolí, ale to se stát nemělo-6.část

8. února 2013 v 9:00 | Lucík |  Láska bolí, ale to se stát nemělo
Gonzo štěkl a běžel k Michaelovi, vzal ho za overal a tahal směrem k Ralfovi. Když se přiblížil i Michael uvidět zázrak, Ralf hýbal rucema a měl otevřené oči. Gabriela rychle přiběhla také a rozzářily se jí oči a vrátil se jí úsměv. "Rychle dáme ho na nosítka a rychle s ním do nemocnice."rozkázal Michael. Thomas už byl nervozní, ale když spatřili, jak nesou Ralfa na nosítkách, ulevilo se mu. Prvně vytáhl Michaela s Ralfem, pak Gabrielu a Biggi s Gonzem. "Do nemocnice je to dvacet minut."řekl Thomas. "To nemusí vydržet, ztratil opravdu hodně krve."řekl Michael. "Ralf má krevní skupinu AB, já mam taky AB."řekla Gabi "vezmi jí co nejvíc." Gebriela tedy darovala Ralfovi krev, to mu zachránilo život. I přes velkou ztrátu krve byl už při vědomí: "Moc ti děkuji Gabi, zachránila jsi mi život, a chtěl bych Vám všem poděkovat a moc se omlouvam, děkuju i tobě Gonzo."sotva to Ralf dořekl, Gonzo ho začal zase olizovat a všichni se začali smát. J

Po příletu do nemocnice lékaři ošetřili Ralfovi zraněnou nohu a pak mu dali zatím dláhu a umístili ho na pokoj a dali mu ještě nějaké krevní transfuze a pak musel Ralf odpočívat, na Gonzovi bylo vidět, že je štěstím bez sebe, vyjímečně ho pustili i k Ralfovi, u Ralfa byli všichni do té doby, než usnul. Pak odešli. Michael se podíval na Gabrielu: "Gabrielo, je ti dobře? Jsi nějaká bílá." Gabriela: "Jo, ale jen se mi motá hlava, to bude z těch nervů." Sotva došli před helikoptéru, Gabriela omdlela.

Láska bolí, ale to se stát nemělo-5.část

5. února 2013 v 13:08 | Lucík |  Láska bolí, ale to se stát nemělo
Gonzo ho začal okamžitě olizovat po tváři, ale Ralf nereagoval. Gabi začala rychle oživovat a už slyšela nad sebou Medicoptera. Kousek od místa, kde se teď nacházela byla naštěstí paseka, tam je mohl Thomas vyložit. Museli jít na laně, protože tam stejně bylo málo místa na přistání, šel Michael a Petr a vzali s sebou rovnou vakuovou madraci. Pak začali volat: "Gabrielo, kde jste?" Gonzo to uslyšel a běžel za nimi a dovedl je k Ralfovi a Gabriele. Gabriela stále zápasila o Raflův život, ale pořád ho ne a ne probrat. Gabriela : "Ralfe ne, neumírej, toto se stát nemělo." "Petře defibrilátory,"přikázala Gabi "a adrenalin." "Biggi rychle defibrilátory."zavolal Petr vysílačkou na Biggi. Ta je vzala,spustila se na laně a okamžitě přiběhla. Michael vystřídal Gabi a dal Ralfovi adrenalin a Gabi ho mezitím napojila na přístroje. Přístroj pořád ukazoval rovnou čáru, jen občas se čára zachvěla.Michael "Defibrilátory na 250 a rychle, nabít….a pal." Gabriela: "Pořád nic." Michael: "Na 300, nabít a pal." Gabriela: "Nic." Michael: "Na 350, nabít a pal." Gabriela: "Sakra, pořád nic."a dala mu další dávku adrenalinu. Michael: "Gabi, to nemá smysl, je mrtvej." Odpojil přístroj a snažil se Gabrielu uklidnit, i Biggi se jí snažila uklidnit, ale marně. Gabriela tomu nechtěla věřit. Biggi s Michaelem jí odvedli o kus dál. Jen Gonzo stále zůstal s Ralfem, neopustil ho, snažil se ho probrat. Petr se otočil: "Gonzo,"a šel k němu "já vím, ale pojď." Ale Gonzo neposlech, stále se snažil Ralfa probrat. Petr si už nevěděl s Gonzem rady a podíval se na Michaela i tomu to bylo strašně líto, bylo mu líto Gabriely i Gonza. Gonzo se ale nevzdával naděje, pořád Ralfa lízal a šťouchal do něj packama. Petr se rozhodl Gonza odnést, už se na to dál nemohl dívat, přišel k němu a vzal ho do náruče a chtěl ho odnést, Gonzo se ale nedal, vyskočil z jeho náruče a vrátil se k Ralfovi, neopouštěl ho, lehl si vedle něj a ležel.

Petr se na něj znovu podíval, měl už slzy v očích. Když v tom najednou viděl, jak se Ralfova ruka pohnula, nechtěl plašit Michaela, možná se mu to jenom zdálo, tak přistoupil blíž, ne nezdálo se mu to, Ralf se vážně snažil rukou hladit Gonza. I Gonzo už to ucítil a začal Ralfa znova olizovat. "Michaeli, on žije!"zakřičel Petr. Michael na něj hodil jen nenávistný pohled.


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)