Láska bolí, ale to se stát nemělo-7.část

22. února 2013 v 21:28 | Lucinecqua |  Láska bolí, ale to se stát nemělo
Michael, Thomas. Petr i Biggi okamžitě zareagovali a hned Gabrielu propleskli. Gabriela se po chvilce probrala, ale Thomas radši zaběhl do nemocnice pro vozíček, naložili jí a už s ní jeli k doktorovi.
Doktor: "Co se stalo?" Michael: "Před nemocnicí omdlela. Asi to bude z toho, jak darovala krev." Doktor: "To je možné, ale stejně pro jistotu uděláme nějaká vyšetření." Poslal Gabrielu na nějaká vyšetření a pak jí dal na pokoj, Gabi ještě požádala o to, jestli může být s Ralfem na pokoji. Doktor jí vyhověl. Sestřička jí odvezla na pokoj a tam jí pomohla dostat se na postel a dali jí nějakou kapačku na doplnění tekutin. Ostatní letěli na základnu, protože potřebovali Ralf i Gabi klid. Přistáli, Max už na ně čekal. "Kde máte Ralfa a Gabrielu?" zeptal se překvapeně. "V nemocnici, nic vážného, Ralf má zlomenou nohu a Gabi omdlela."odpověděl Michael. Petr zavolal Ebelsiedrovi a všechno mu povyprávěl, co se stalo. Ebelsieder teda nechal jenom jeden tým ve službě a základna fungovala jenom na půl.

Když jsem se probudil, chvilku jsem si neuvědomoval, kde to vlastně jsem. Po chvíli jsem si to uvědomil, podíval jsem se na postel vedle sebe a tam ležela Gabriela, spala. "Co ta tu dělá?"pomyslel jsem si. Opatrně jsem si pokusil sednout, abych se na ní podíval zblízka. Neodolal jsem, vzal jsem si kapačku a dal jí do úst, berle a vstal, udělal jsem jeden malý krok,no spíš hop, cítil jsem jak pomálu ztrácim sílu, ale nevzdal jsem to, udělal jsem další a blížil se k ní, cítil její vůni, cítil jsem jak se moje láska k ní stále zvětšuje. Udělal jsem další, konečně, už jsem jí měl na dosah ruky. Sedl jsem si na její postel a koukal se jak spí, bylo to něco krásného,jen mě děsila její barva, seděl jsem tam asi čtvrt hodiny, když v tom se probrala a usmála se na mě. Celým tělem mi proběhl ten známí pocit lásky, ten pocit lásky, který mi chyběl. Ona potichoučku řekla: "Ahoj, nebude ti vadit, že budu pár dní tvoje spolubydlící?" Mě to samozřejmě nevadilo, byl jsem rád, že je tam se mnou. Zeptal jsem se jí: "Lásko, co se ti stalo?" Ona mi odpověděla: "Udělalo se mi trochu nevolno, ale už je to dobrý." A znova se usmála, každý její úsměv projel mým tělem, jako něco krásného, něco přenádherného. Políbil jsem jí na její rty, ona se nebránila. Když v tom jsme slyšeli hlasy a viděli, jak někdo otevírá dveře. Do pokoje vstoupili kolegové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)