Duben 2013

Krvavá pomsta - 16.část

28. dubna 2013 v 21:45 | Lucinecqua |  Krvavá pomsta
(Thomas) Vedou nás temnou chodbou, míjíme několik dveří. Nakonec vstupujeme do jedné z místností a usazují nás na židle. Místnost není dvakrát velká. Uprostřed místnosti je stůl a na něm asi dvacet dnem nahoru obrácených nádob. Židle, na kterých sedíme, jsou vedle sebe umístěny tak, abychom na sebe viděli. Kousek od židlí jsou na pěti stolkách deky. Promluví jejich šéf: ". Každý si vybere jednu z nádobu, pod nádobami jsou léčiva. Pod některými jsou injekce, pod jinými prášky. Některé vám neublíží, některé vám zamotají hlavu, ale jsou tam i smrtící kombinace. Poté si sednete na deky, které jsou támhle a moji lidé vám dají léčiva, které jste si vylosovali. Pokud se budete bránit, tak vám dáme něco, co vás bude pomalu zabíjet. Tak se o nic nepokoušejte." Jsme úplně zaskočeni. Jak dlouho tu budeme muset bojovat o život? A co tam dali za hnusy? Co to s námi udělá? Netušíme, musíme si chodit postupně losovat nádoby.

(Ralf) Co jsem se koukal, tak máme všichni injekce a Biggi s Maxem mají k tomu ještě prášky. Každý máme alespoň dvě injekce. Nevidím, co je v injekcích, protože je injekční stříkačka začerněná. Kouknu na Gabrielu, její ustrašený výraz proletěl mým tělem a zastavil se u srdce. Kdy to sakra skončí? Už nás vedou směrem k dekám a každého z nás posadí na jeden stolek s dekou. Stolek je dostatečně široký, pevný a dlouhý tak, abych si na něj mohl lehnout. Ještě před tím, než si lehám, rozhlédnu se po místnosti a kouknu na Ebelsiedera. Ten uhnul pohledem.

(Gabriela) Všichni si leháme na stolky, každý na jeden. Jeden chlápek nás drží a další dva přichází, jeden má vylosovaná léčiva a druhý rukavice. Ten s léčivy pomalu podává léčiva tomu s rukavicemi, přišel ještě jeden a ten mě drží. Začínají mi dávat injekce, nemůžu se bránit, drží mi pevně a já se nemůžu ani hnout. Po chvilce už mě nemusí ani držet, jsem ráda, že ležím, přestávám vnímat okolí.


Tak se nám pomalinku blíží konec povídky - Krvavá pomsta, aneb pomsta za každou cenu, tak mě napadlo, jestli mám začít psát další povídku na téma Krvavá pomsta. Bylo by to něco jako pokračování - další díl. Tak co na to řkáte? Hlasujte v anketě.

Povídky

26. dubna 2013 v 17:59 | Lucinecqua |  Zprávy a novinky, co se připravuje a na čem se pracuje
Chci vás informovat o povídkách, které budou v krátké budoucnosti zveřejňovány. Nejprve zveřejním celou povídku s názvem Krvavá pomsta.
Poté povídku na přání pro Tamku, která si přála povídku o Petrovi, Markovi a Thomasovi. Tato povídka je zároveň i pro Romču, která si přála povídku o Markovi. (Zatím napovím její název, jmenuje se Nebezpečný převoz.) Po této povídce bude povídka o Thomasovi pro Monik, která si přeje povídku, ve které je jako hlavní postava právě Thomas.
Ještě mě zbývá napsat nějaká zamilovaná povídka o Markovi, kterou jsem slíbila Romče, na tu se vrhnu co nejdřív.
Promiňte, že povídky na přání trvají tak dlouho,moc mě to mrzí, ale mám teď nějak málo času a nápady už také docházejí. Zamračený Ale budu se to snažit co nejdříve napravit.
Z ankety jsem zjistila, že mezi vaše nejoblíbenější patří zamilované, proto se pokusím napsat několik zamilovaných. A samozřejmě nesmím zapomenout na povídky se šťastným koncem. Mrkající

Příběhy na přání - od 26.4.2013

26. dubna 2013 v 17:42 | Lucinecqua |  Příběhy na přání
Nové místo, kam mi můžete psát o kom byste chtěli napsat povídku, případně stručný děj. Založila jsem nové, protože v tom starém už se nedalo moc vyznat. :-P Určitě mi napište vaše přání, budu se snaži ho, co nejdříve splnit. Mrkající

Ale nebojte, povídky, které máte slíbené, budou co nejdříve.

Krvavá pomsta - 15.část

24. dubna 2013 v 20:18 | Lucinecqua |  Krvavá pomsta, aneb pomsta za každou cenu
Já zavírám oči a stiskávám spoušť, komora byla prázdná, naštěstí. Jsem ráda, že už to mám za sebou. Berou mi revolver a odvádí mě zpět k železné tyči.

(Gabriela) Odemykají mě pouta a vedou ke stolku, házím nejprve barevnou kostkou, padá žlutá barva, to je ruka. Házím černou kostkou, padá pětka, mam strach, to znamená pět nábojů ze šesti. Nechci hodit tou zatracenou červenou kostkou, ale musím. Ne, na kostce padá trojka, to znamená Ralf. Vedou mě k Ralfovi a do ruky mě podávají revolver. Protáčím bubínek, ale nemohu vystřelit, nemohu vystřelit po člověku, kterého miluji, to nejde. Třesou se mi ruce a mží se mi před očima. Motá se mi hlava, nejednou je tma, hluboká tma, nic nevidím, chci něco říct, ale nejde to. Slyším zvuky, ale nemohu otevřít oči, prostě to nejde, nemám na to sílu. Jen cítím, jak do mě někdo strká, nebo kope. Otevírám oči, najednou to jde. Když už mam oči otevřené, nic si neuvědomuji. "Co se stalo?"ptám se sama sebe. "Dělej, vstávej."přikázal mi nějaký chlápek. Nechci vstát, chci zůstat ležet. Ale někdo mě chytá za ruku a hrubě mě staví na nohy. Znova mě staví před Ralfa a do ruky dávají ten zatracený revolver. " Nechci už tu dál být, chci jít pryč." Tohle mi pořád běhá hlavou. Já prostě nechci, ale jeden z chlapů mě přikládá ke krku nůž, když teď omdlím, pravděpodobně mě při pádu podřízne hrdlo. Ruce se mi klepou a já stiskávám spoušť, ozve se rána výstřelu. "Né, to ne!"
Když otevřu oči, ležím v cele a vedle mě je Ralf. Já nemohu, jsem šťastná, že je tu, ale mám velký strach, jeden malý okamžik a už tu být nemusel. Kouknu mu na ruku, je zraněný, to já, já ho zranila. "Ralfe, promiň."šeptám. On se na mě usměje a odpoví mě: "To je dobrý, za to ty nemůžeš."

(Max)Ralf leží u Gabriely, ale ta pláče a nemůže se uklidnit. Ralfovi jsme zranění obvázali kouskem deky. Mám o Gabrielu strach, mam strach o všechny, nikdo neví, co se s námi bude dál dít. Thomas se přitulil k Biggi, konečně dali svoje city najevo. Já tu ležím s Gonzem, kterého k nám také dali. Každý máme někoho, ale stejně máme strach.

(Ralf) Nemohu Gabi uklidnit, už je toho na ní moc, brečí už asi hodinu. Jsem k ní přitulený, to jí trochu uklidňuje, ale stejně. Přichází Ebelsieder s jedním chlápkem, jsou asi tři hodiny, nesou nám každému litr vody v lahvi a přes mříže nám jí podávají. Konečně pití. Gonzovi přinesli také vodu, ale v misce a položili mu jí na zem. Každý jsme měli jednu lahev vody a k tomu jsme dostali jeden suchý rohlík a byli jsme za něj neuvěřitelně šťastní, už jsme strašně dlouho nejedli a tak rohlík zmizel hned. S překvapením se i Gonzo vrhá na rohlík a hned ho sní, přitom suché rohlíky nikdy nejedl. Gabi se najedla a napila, poté usnula. Poté jsme usnuli i mi ostatní.

(Thomas) Ráno jsme se probudili sami, asi dřív než obvykle. Zase se spolu nebavíme, je hrobové ticho, které trvá asi hodinu. Nikdo se nesnaží promluvit, všichni jsou jako myšky. Pak někdo přijde, zjistili jsme, že vstoupil Ebelsieder, šéf gangsterů a několik chlápků. Co nás zase čeká, nemám z toho dobrý pocit. Zase nás vzali a někam nás vedou.

Složená povídka 1

21. dubna 2013 v 20:25 | Lucinecqua |  Skládané povídky
Kamarádka dostala dobrý nápad, na tvoření povídky. Jde o to, že povídku budete tvořit hlavně vy, je to celkém zábavné. Já uvedu začátek povídky a vy jí budete něco, jakoby dopisovat.
Pravidlo je, že každý z vás může napsat jen jednu větu či souvětí, ale neznamená to, že když napíšete větu, že už se nemůžete zúčastnit, to samozřejmě můžete, ale nechci, aby někdo psal dlouhé odstavce. Budete psát do komentářu a vždy se snažte psát tak, aby povídka navazovala. :-D
Můžete používat i přímou řeč, ale nezapomínejte napsat, kdo tu větu v uvozovkach, řekl. (Např.: "Petře, poběž, už vzlétáváme."řekl Thomas.).
Je to poprvé, tak uvidím, jestli se nám to povede. Mrkající


Služba, jako každý jiný den, tým-A má službu, ale na základně je i tým-B. Max dělá něco s BKčkem v hangáru, nikdo pořádně neví, co tam montuje. Thomas je tam s ním, ale nemontuje, hraje na automatu. Enrico s Biggi se opalují, jelikož je dosti horko. Karin uklízí v kuchyňce a nadává, jaký je tam nepořádek, že si přijde jako uklízečka. Mark a Petr hrají stolní fotbal a nadělají u toho docela dost hluku.
Když v tom se ozve poplach na akci. "Maxi, rychle, máme akci, potřebujeme BK, nebo máme letět balónem?"ptá se Thomas Maxe. "Jo,jo, už jí vyvážím, pojď mi pomoct."odpovídá okamžitě Max. Za chviličku je BK připravené k odletu, nastartované a už přibíhá i Petr s Markem. Nastupují a mohou letět.
Zrovna letí nad lesem, když v tom se Thomas chytne za břicho. "Thomasi, co je s tebou?"ptá se okamžitě Petr. "Nic, to je v pohodě."odpoví Thomas.

Krvavá pomsta - 14.část

21. dubna 2013 v 11:14 | Lucinecqua |  Krvavá pomsta, aneb pomsta za každou cenu
(Thomas) Jeden z chlápků řekl: "Začneme od jedničky." Na jedničce stojím já. Sakra. Jeden z chlápků ke mně přišel a odpoutal mě od tyče a vedl mi ke stolku. Vzal jsem do ruky červenou kostku, ruka se mi klepala, hodil jsem ji a padlo číslo čtyři. Na čtyřce stojí Biggi, ne, to ne. Pak jsem vzal do ruky černou kostku a hodil jí, padlo číslo 1, alespoň to. Už mě čeká jen barevná , byla to oranžová barva. Dali mi do ruky nabitý revolver a já jsem protočil bubínek a dovedli mě k Biggi. Ta se na mě dívala a byla celá bílá, v jejích očích byl vidět strach. Přiložil jsem revolver k jejímu břichu. Ruce se mi strašně rozklepaly, to nemůžu udělat. "Ne, já to neudělám."řekl jsem nahlas. Přišel ke mně nějaký chlap a v ruce měl nůž, ukázal mi ho. Já jsem se okamžitě vytrhl chlapovi, co mě držel a snažil jsem se zdrhnout ke dveřím, když v tom mě nějaký jiný chlap srazil k zemi a nožem mi bodl do ruky, ta bolest projela celým mým tělem. Pak mě ten chlap zvedl: "Tak, jestli nechceš další, tak dokonči svůj úkol." A dovedl mě zpět k Biggi a do ruky mě dal revolver. Znova jsem ho k ní přitiskl a podíval se jí do očí, už v nich nebyl takový strach. Stiskl jsem spoušť. Čas se najednou zpomalil, jedna vteřina náhle trvala hodinu. Naštěstí v komoře nebyla náboj, oddychl jsem si. Biggi si také oddychla.

(Biggi) Byl to strašný pocit, pocit bezmoci a smutku. Thomase připoutali zpět ke sloupku a mě odvedli ke stolku. Vzala jsem do ruky červenou kostku a hodila jí. Padla mě dvojka, na dvojce stojí Gabriela, moje nejlepší kamarádka. Mam v ruce černou kostku a házím, padá čtyřka. Ruce se mi klepou, ale házím i barevnou kostkou, padá mi černá barva. Kouknu se, kam patří černá barva. Z hrůzou zjišťuju, že černá barva je hlava. Vedou mě ke Gabriele a do ruky mi jeden z chlápků podává revolver se čtyřmi náboji a já protáčím bubínek. Gabi zavřela oči a já jí přikládám revolver k hlavě. Podívám se na chlápka, nemohu, když toto nemohu udělat. Chlápek ke mně přistoupí s nožem. "Tak co?"zeptá se mě. Já zavírám oči a stiskávám spoušť…


Přežije Gabriela? Hlasujte v anketě.

Krvavá pomsta - 13.část

18. dubna 2013 v 20:07 | Lucinecqua |  Krvavá pomsta, aneb pomsta za každou cenu
(Max) Petr se zeptal, jestli musí jít. Chlápek mu ukázal pistoli, Petr na něj chvilku koukal. Chlápek se připravoval k výstřelu. Pochyboval jsem o tom, jestli to alespoň zkusí. Začali jsme ho přemlouvat. Naštěstí se Petr rozhodl to alespoň zkusit. Všichni jsme se napjatě koukali, Petr jen tak, tak lezl nahoru po žebříku. Bylo vidět, že už dlouho nevydrží. Když v tom najednou se to stalo. Byl už za polovinou, když v tom se zřítil a dopadl na zem.

(Thomas) Snažil jsem se chlápkům vytrhnout a běžet k Petrovi, ale nešlo to. Drželi mě pevně a nehodlali mě pustit. Petr ležel nehybně na zemi. Hodil jsem na Ebelsiedera nenávistný pohled, on jen sklonil hlavu. Pak dal příkaz, aby nás odvedli. Zavřeli nás zpět do cely. O Petrovi jsme nic nevěděli, nic nám neřekli. Štve nás to, nevíme co je s Michaelem a co je s Petrem, nevíme, jestli ještě žijou. Nehodlám tu ztvrdnout do smrti, která se každým dnem blíží.
"Poslyšte, mám nápad. Já odtud nějakým stylem zdrhnu a pak přivedu pomoc."navrhl Thomas. "Ne, Thomasi."namítl Ralf. "Koukněte, všechny nás tu pozabíjí, nikdo z nás nepřežije, už proto, že nás nebude nikdo hledat." "Tak jo, ale jdu s tebou."řekl Max. Thomas chvilku váhal a nakonec řekl: "Dobře." Pak začali promýšlet plán, jak to vlastně uskuteční, ale musejí počkat na správný okamžik. Čekali, až jim přinesou večeři, ale té se nedočkali.

(Biggi) Dnes nám nedali ani snídani, už máme všichni hlad. Bolí mě noha, mám jí nateklou, Gabriela mi ji obváže kouskem deky, ale moc to nepomáhá. Odemkli dveře a už nás zase někam vedou. Nikdo z nás už nemá dostatek síly, máme strach. Doteďka vidím Michaela, který se utopil a Petra, který spadnul, viděla jsem, jak padá a nemohla mu pomoct. Na všech bylo poznat, že už toho mají dost a já na tom nebyla o moc líp. Vedou nás, všichni mlčí, nikdo nic neříká. Vstupujeme do nějaké místnosti, která je velká asi jako polovina našeho hangáru. Postavili nás vedle značek, na kterých byla čísla od jedné do šestky, každého z nás postavili k jedné značce. Jen šestka zůstala volná.

(Ralf) Stáli jsme na značkách a každého z nás držel jeden chlap, u značek byly železné tyče, ke kterým nás připoutali. Najednou se otevřely dveře a jeden chlápek do nich vstoupil a někoho tahal na provazu, byl to Gonzo a měl náhubek. Žije, hurá! "Gonzo, zlatíčko."zakřičel jsem na něj, on se chtěl ke mně rozběhnout, ale chlap, co ho držel, tak ho nepustil. Šéf gangsterů se na mě podíval a ukázal mi zbraň, pak už jsem radši mlčel. Ale Gonza jsem si pořádně prohlédl a zjistil, že je smutný a strašně vyhublý. Gonza přivázali k tyči ke značce s číslem šest. Zatímco já byl u trojky. Vzali různě barevné spreje a udělali na nás šest puntíků, každý puntík byl jinou barvou a na jiné části těla. Puntíky udělali i na Gonza. Kousek před nás přinesli stolek a na něj položily tři kostky, dvě normální a druhou s každou stranou jinak barevnou. Její barvy byly přesně takové, jaké nám udělali puntíky.


(Gabriela) Pak promluvil zase jejich šéf: "Tak, teď si zahrajete ruskou ruletu, první hodíte s červenou kostkou a podle toho, kolik vám padne, tak budete střílet po členu, který stojí na značce s daným číslem. Pak hodíte s černou kostkou a vyjde vám, kolik budete mít nábojů a pak hodíte s barevnou kostkou a vyjde vám, kam budete mířit. Pak dostanete revolver s šesti komorami a vykonáte svůj úkol. Pokud to daný člověk přežije, předáte mu štafetu, za toho čokla bude střílet můj otec. Jestliže nebudete chtít vystřelit, tak se vám něco stane a nebude to rychlé, ale pěkně bolestivé, tak si to dobře rozmyslete. Dnes budou tři střelci. " Přeběhl mi mráz po zádech, co se stane, když hodím na černé kostce šestku. To mám naschvál pozabíjet svoje kolegy? Všem nám to vyrazilo dech. Koukla jsem se na Ebelsiedera a ten byl nějaký skleslý. Jak se máme zachovat? Co máme dělat? Nic, musíme splnit svůj úkol a doufat, že máme štěstí.

Krvavá pomsta - 12.část

16. dubna 2013 v 17:04 | Lucinecqua |  Krvavá pomsta, aneb pomsta za každou cenu
"Tak, teď vás čeká zkouška síly, rovnováhy a štěstí. Támhle v tom rohu je provazový žebřík, po něm vylezete nahoru a splníte překážkovou dráhu. Pokud odmítnete, tak vás klidně zastřelíme, nebo shodíme rovnou dolů, tak na to myslete. Pokud dojdete na druhou stranu, tak na konci uvidíte skokánek, z něho skočíte. Pod skokánkem je bazén, dostatečně hluboký na to, aby jste dopadli bezpečně. Ovšem pokud během cesty na druhou stranu spadnete, tak si asi domyslíte, jak to dopadne."řekl jejich šéf, určitě Ebelsiederovo syn. Ebersieder tam byl také, ale nic neříkal, pouze koukal. "Vylosujete si kartičky, budete losovat každé kolo, kdo vylosuje černou kartičku, je na řadě. Jo a bych nezapomněl, jednoho z vás, který bude mít nejnižší čas nebude čekat nic dobrého. Budou jen čtyři kola, tak tam nepůjdete všichni."dodal chlápek.

(Ralf) Losovali jsme, vylosoval jsem si černý lístek, tak jsem na řadě. No, co jiného mi zbývá. Rozepnuli mi pouta a dovedli k žebříku. Začal jsem na něj lézt a přemýšlel, co se stane, když spadnu. Za chvilku jsem se pracně dostal nahoru. První překážka bylo přejít přes prkno, které bylo silné asi jen pět centimetrů. Udělal jsem první krok a podíval jsem se dolů, byla to strašná výška, ale šel jsem dál. Jen tak, tak jsem přešel na druhou stranu. Šel jsem k další překážce, je tu několik lan, po kterých se má asi přeručkovat. Chytl jsem do ruky první, druhé, třetí a pomalu se dostal na druhou stranu. Dochází mi síla, nevím, jestli to zvládnu. Jako další překážka bylo lano a několikametrová mezera. Hned mě došlo, že se musím přehoupnout na druhou stranu, to jsem také udělal. Povedlo se mi to. Poté jsem uviděl síť a vedle na ceduli byl nápis: Přeručkovat. Chytl jsem se a začal ručkovat na druhou stranu, ale v půlce mi došla síla. Co teď, asi spadnu a zabiju se. Ne, to nechci, chytl jsem síť i nohama a pevně se držím. Chvilku odpočívám, ale jen opravdu chvilinku, už se vydávám dál, pouštím se nohama a doručkuji zbytek sítě. Konečně, konečně jsem na druhé straně a už vidím skokánek o kterém nám říkali. Jo, ale když špatně dopadnu na hladinu, tak to může skončit stejně, jako kdybych dopadl mimo bazén. Stojím na skokánku a dívám se dolů na hladinu, připravuji se ke skoku. Po chvíli zavírám oči a skáču. Asi jsem skočil dobře, když jsem zjistil, že jsem ve vodě, doplaval jsem z posledních sil ke kraji bazénu. Tam mě pomohli dostat se z vody, už jsem v bezpečí, ale úplně vyčerpanej. Teď mě začalo docházet, jak to zvládne Gabriela a Biggi. Dostal jsem strach. Bylo nové losování, myslel jsem, že už se nebudu muset zúčastnit, ale musel jsem si také vybrat kartičku. Vybral jsem si bílou, naštěstí, ale černou kartičku si teď vylosovala Biggi.

(Biggi) Dobře, řekla jsem si a šla jsem, nic jiného mě nezbývalo. Když už jsem byla nahoře, podívala jsem se dolů. Pak jsem se vydala na první překážku, tu jsem zvládla. Druhá už byla těžší i ta třetí ještě šla, ale ta čtvrtá. Přeručkovat síť. Neměla jsem už moc síly, ale nakonec jsem to dokázala. Byla to úleva, když jsem došla na zmiňovaný skokánek. Ale sotva jsem se podívala ze skokánku dolů, zamotala se mi hlava. "Já neskočím!"začala jsem hystericky křičet. Nikdo mi nic neřekl, jen jejich šéf dal pokyn jednomu z chlápků a ten daný chlápek na mě začal mířit pistolí a chystal se vystřelit. Najednou to ve mně hrklo a já bezmyšlenkovitě skáču. Dopadám na hladinu, ale neskočila jsem moc dobře, protože jsem ucítila strašnou bolest v noze. Cítím, jak mě někdo chytá a tahá mi na souš, chvilku ležím a pak mě zase spoutají a vedou k ostatním, no já nejdu, ale skáču po jedné noze, protože na tu jednu nemohu došlápnout. Stejně nechápu, jak si při skoku ze skokánku mohu zranit nohu, neříkali, že je bazén dostatečně hluboký? Dole mi oznámili, že se musím zúčastnit dalšího losování, tak jsem musela poslechnout.

(Thomas) Vylosoval jsem si černý lístek, tak je řada na mě. Když jsem vylezl nahoru po žebříku, tak jsem se vydal na první překážku, ta nebyla těžká, druhou i třetí jsem zvládnul také celkem v pohodě. Ale docela zabrat mi dala ta čtvrtá, ale také jsem jí zvládnul, pak jsem se dostal na skokánek. Nedivím se, že Biggi nechtěla skočit. Taková výška, skočím-li špatně, je po mně. Zavírám oči a skáču. Cítím vodu, tak začnu plavat, doplavu ke kraji bazénu, a pak mi pomohli vylézt z vody. Spoutali mě a vedli k ostatním.
Bylo poslední losování, černou kartičku si vylosoval Petr. Podívali jsme se na sebe a věděli, co to znamená. Petr nemá sílu na to, aby tu trať dokončil. A zdá se, že nebude mít ani snahu....


Tak co, zvládne to Petr? Hlasujte v anketě :-D

Krvavá pomsta - 11.část

13. dubna 2013 v 21:28 | Lucinecqua |  Krvavá pomsta, aneb pomsta za každou cenu
Už je netřídili do cel, ale zavřeli je do jedné velké cely, kde byl jeden přepážkou oddělený záchod a několik dek. Všichni byli tak slabí, že i přes strach hned usnuli. Pak se probudili a zjistili, že je tu i Petr. Ale ten se s nikým nebavil, i když na něj mluvili. Biggi a Gabriela se ho snažili rozmluvit a uklidnit, ale marně. Na Petrovi bylo vidět, že mu tečou z očí slzy, trvalo dlouho, než se Petr rozmluvil: "Já jsem se probral, nikdo tam nebyl, ležel jsem s Michaelem vedle nádrže, ani nevím, jak jsme se tam dostali. Hned jsem začal Michaela probírat, pak jsem zjistil, že nemohu nahmatat tep, tak jsem ho začal oživovat. Když v tom tam přišel Ebelsieder a podíval se na mě, chvilku se na mě díval. Byl to pohled, který do smrti nezapomenu. Stál tam asi pět minut a nic neříkal, jen stál a koukal se. Mě se povedlo Michaela oživit a už jsem mu nahmatal i tep, ale byl pořád v bezvědomí. Zkusil jsem Ebelsiederovi říct, že potřebuje okamžitě lékaře, že jinak umře. Ale on neodpovídal, pak ke mně přistoupil a chytil mě za rameno. Pevně mě stiskl a druhou rukou mi chytl za ruku, chvilku se mi díval do očí a pak mě spoutal a odvedl sem. Nevím co je s Michaelem, ale myslím, že.." to už Petr nedořekl a vlily se mu do očí slzy. Ostatní ho utěšovali, to se jim nakonec podařilo. Pak slyšely kroky a uviděli, jak jim Ebelsieder nese večeři. Zastavil se před celou, chystal se něco říct, ale pak si to asi rozmyslel. "Zrádče."řekla Biggi. Ebelsieder nic neodpověděl, hodil po Biggi tázavý pohled, poté odemkl věznici a dal jim tam krabici s jídlem. Jídlo si rozdělili, dostali chléb a každý malou lahev s vodou. Ebelsieder je ještě všechny přejel pohledem, jeho pohled zastavil u Petra, chvilku na něj koukal. Petr po něm hodil nenávistný pohled, Ebelsieder se sebral, zamkl a odešel. Po večeři všichni usnuli, jen Petr seděl zdrceně v jednom rohu a přemýšlel, nemohl spát. Byl sice smrtelně unavený, ale oči nezamhouřil celou noc.
Když ráno ostatní uviděli Petra, úplně se ho lekli. Petr ani nevečeřel, ani nesnídal. "Petře, musíš jíst, nebo nepřežiješ."domlouval mu Thomas. "Alespoň jim to usnadním, nehodlám bojovat za každej nádech."hádal se Petr. Ostatní se mu také snažili domluvit, ale marně. Petr si mínil svoje, že už na všechno kašle, jak si s ním dělají, co chtějí.

(Thomas) Snažili jsme se Petrovi domluvit, ale bylo na něm vidět, že už se vzdal naděje. Vůbec nás neposlouchal. Pak už zase přišlo několik chlápků, kteří nás někam vedou. Co to bude dnes? Netuším. Jdeme zase nějakou chodbou, otočím se a spatřím Petra, kterého vedou dva chlápci. No, spíš ho tahají, protože Petr nemá sílu jít. Náhle Petr padne vysíleně k zemi, chlápci ho okamžitě zvedají a tahají dál. Vstoupíme do nějaké místnosti, zase jiné, než jsme byli předchozí dny. Tato místnost měla strop opravdu vysoko. Kousek od stropu bylo něco postaveno, vypadalo to jako překážková dráha, netroufám si říct, jak vysoko byla nad zemí, ale dostatečně vysoko, abychom si při pádu docela dost ublížili. Hned mě došlo, co nás čeká.

Krvavá pomsta- 10.část

12. dubna 2013 v 16:01 | Lucinecqua |  Krvavá pomsta, aneb pomsta za každou cenu
Další, už desátá část povídky Krvavá pomsta, aneb pomsta za každou cenu, tentokrát o něco kratší, ale nebojte, přístí část už bude zase normální délky :-D

Thomas se vytrhl chlápkovi a už si to pádil zpět do nádrže, skočil šipku a Petra dostal nad hladinu a přichytil ho za síť. Pak se vrátil pro Michaela a také ho vytáhl a také zachytil, jenže oba byli v bezvědomí. "Máte dvě minuty, pak síť odřízneme."oznámil jeden z chlápků. Thomas vylezl po síti nahoru a začal je vytahovat, ostatní by mu pomohli, ale už jim znova nasadili pouta a začali je odvádět. Thomas je nemohl dostat nahoru po síti, to nešlo. Napadlo ho, že vyleze nahoru a Michaela s Petrem pomocí sítě vytáhne. Ale nešlo to, chyběla mu síla, neměl šanci vytáhnout oba dva. Chlápci ho celou dobu pozorovali a smáli se. Thomas už byl zase ve vodě u kamarádů a snažil se je oživit, ale marně. "Dvě minuty doběhly."oznámil jeden z chlápků. "Néééé, ještě chvilinku, prosím." Oznámil Thomas. Ale chlápci už začali odřezávat síť, přesně tak, jak řekli. Thomas se po ní ještě na poslední chvíli vyškrabal nahoru. Chlápci ho okamžitě spoutali ho a také odvedli. Petr a Michael šli po odříznutí sítě pomalinku ke dnu.



© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)