Závislost - 28.část - závěr

28. září 2013 v 0:28 | Lucinecqua |  Závislost
Čára na přístroji je stále rovná, Mark mu dává další šok a další dávku adrenalinu. Když dává šok potřetí a stále nic, koukne se na Petra.
Já se k Enricovi přitisknu, ne, on nesmí umřít. "Enrico, nesmíš umřít, slyšíš, nesmíš!"křičím na něj. "Biggi, předávkoval se, už od začátku měl téměř nulovou šanci."říká mě Petr a snaží se mě odvést pryč. Já ale nikam nechci, chci být s Enricem, stále ho miluji.
"Marku, dělej něco. Nemůžeš ho nechat jen tak. Potřebuje pomoct!"křičím na Marka, který už přestal Enrica oživovat. Nemohu si přiznat, že je mrtev, ani si to nechci přiznávat. "Pojď Biggi."pokouší se mě Petr znova odvést. "NE, já nechci, budu tu s ním, potřebuje mě!"křičím na něj. Petr už si se mnou neví rady, jde ke mně Mark a ten se mě pokouší také odvést, ale marně, já od Enrica neodejdu, tak dlouho jsem ho neviděla.
Mark mě opatrně chytne a táhne mě od Enrica pryč. Ne, už znova mě zase někdo drží, nesnesu to, vadí mi to a hodně. "Marku ne, pusť mě!"křičím na něj a jediné co si přeji je, aby mě už pustil. Ale Mark není jako Thomas, nedá se a pořád mě drží a odvádí dál. "Marku, prosim."neudržím pláč, jsem zoufalá. Sama nevím, proč mě to tak moc vadí. Ale Mark se nedá uprosit a stále mě vede dál. Mám pocit, jakoby se čas náhle strašně zpomalil, každá sekunda v jeho sevření mě trvá asi hodinu. Stále ho prosím, pomalu se přibližujeme k BKčku. "Marku, už ji pusť, podívej se na ni."oznamuje Thomas Markovi. Ale Mark neposlouchá a vede mě dál. Už jsem bezmocná, nechci, aby mě někam vedl, nechci, aby se mě někdo dotýkal, a chci být s Enricem, to je tak těžké pochopit?
Ne, nevydržím to, je toho moc. Vezmu všechnu sílu, co mám a Markovi se vytrhnu a znova běžím k Enricovi, cosi mě k němu táhne. Už jsem od něj jeden metr, když v tom mě zase někdo chytí, je to Petr. Snažím se mu vytrhnout, ale to už je u mě i Mark, oba mě drží a snaží se mě uklidnit. Chci, aby mě pustili: "Prosím, pusťte mě! Už je mi dobře." Mark a Petr mě s překvapením poslechnou a já jsem volná. Kouknu se na oba dva a poté jdu k Enricovi. Leží bezvládně na zemi, nevidím ani jedinou známku života. Je pozdě, pochopím, že Enricovi už nelze pomoct…

Říkám si: "Proč to nemůže být jen strašný sen, probudím se do nového dne a vedle mě bude spokojeně podřimovat Enrico? Proč to sakra nemůže být jen ten hloupý sen?" Ale sen to není, je to skutečnost, zlá skutečnost, krutá pravda. Drogy, za všechno mohou, sebraly mi Enrica a mě zlikvidovaly život.
Po Enricově smrti už jsem nedokázala dál pomáhat lidem, když jsem viděla jejich lhostejnost, u Medicopteru jsem dala výpověď. Už nelétám s vrtulníkem, no, abych řekla pravdu, docela mi to chybí, ale nedokážu se vrátit. Teď pracuji v květinářství, je to velká změna. Už jsem se nedokázala vrátit zpět do života, který jsem žila, než Enrico propadl drogám. Také nedokážu navázat vztah s žádným mužem, ale alespoň už mě tolik nevadí, když se mi někdo dotkne, či mě chytí. Pomohl mi psycholog, ke kterému jsem byla nucena jít. Dozvěděla jsem se, že to pravděpodobně bude kvůli nějakému traumatickému zážitku, při kterém mi někdo v něčem bránil, či mě držel. První příčina, jež mě napadla, byla, jak mě tenkrát Thomas držel, když jsme se snažili Enricovi pomoci na vlastní pěst. Ale dnes už s tím nic neudělám, mám hluboké jizvy na duši, kterých se už asi nikdy nezbavím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | E-mail | Web | 28. září 2013 v 8:45 | Reagovat

O_O No nemám slov Luci. Doufala jsem, že Enrico přežije..... :-( Velice dojemné...
Ale jinak je to opravdu suprová povídka, máš talent, jen tak dál. ;-)

2 Katy Katy | Web | 28. září 2013 v 16:52 | Reagovat

:-( tak jsem si pobřečela u tvé dokonalé povídky jsi sobrá.

3 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 28. září 2013 v 17:03 | Reagovat

[1]: [2]: děkuji za pochvalu, holky :-)
Co se týče povídky, chtěla jsem poukázat na to, že drogám může snadno propadnout každý a že drogy dokážou zabíjet, proto smutný konec...

4 Jana Jana | E-mail | 23. ledna 2015 v 18:25 | Reagovat

No také jsem doufala, ale realita je někdy hodně podobná. Skvělá povídka. Ještě že jsem ji přečetla naráz a nemusela čekat na každou část jako holky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)