Prosinec 2013

Osudová oslava - 6.část

30. prosince 2013 v 11:00 | Lucinecqua |  Osudová oslava
Co to do nich vjelo, jsou smyslů zbavení, všichni.
Po chvíli vidím, jak Ralf vychází z kuchyňky, v ruce drží injekční stříkačku, ve které něco je. Blíží se ke mně. Hledím na něj, nevím, co si mám myslet. On se ke mně přibližuje blíž a blíž. Snažím se dostat pryč, ale Petr s Thomasem mě stále drží. Ralf už je u mě.
"Tak Michaeli, když to nešlo po dobrém, tak to půjde takhle."
"Ralfe, ale já nechci, pochop to!"vykřiknu.
"Jo, chceš, musíš nás pochopit."řekl mi Karin jako smyslů zbavená.
"Jste při smyslech, já myslel, že jsme přátelé!"
"No právě, proto."odpoví mi Gina.
"Petře, Thomasi, držte ho, Karin na."řekne Ralf a injekční stříkačku podává Karin. Ta ji od něj bere, Ralf jí podává dezinfekci.

váš názor

30. prosince 2013 v 10:00 | Lucinecqua |  Váš názor a Vaše nápady
Která povídka ze všech, se vám nejvíce líbila?
Napište do komentářů její název.

Osudová oslava - 5.část

30. prosince 2013 v 9:00 | Lucinecqua |  Osudová oslava
"Jo, tak něco jiného, je to závislost. To co zažíváte, není skutečné, ale je to ve vaší hlavě. Bude vás to svazovat a nakonec skončíte jako ostatní, co zkusili drogy, přijdete o vše a skončíte na ulici. Vycouvejte, dokud to jde. Přestaňte s tím, neberte to dál. Přestaňte s tím, dokavaď to jde. Z drogové závislosti jsou jen dvě cesty ven a to buď blázinec, nebo smrt. Copak chcete takhle skončit?"snažím se jim to nějak rozmluvit.
"Máme to pod kontrolou."odvětí mi Petr. Já už ale jen vidím, jak všichni polykají ty zákeřné kapsle.
"Nevypadá to tak už teď."pokračuji.
"Víš co, přestaň s hloupýma řečma!"zarazí mě Petr.
"Zkus to, dělej."začne mě nutit Ralf.

Osudová oslava - 4.část

30. prosince 2013 v 7:00 | Lucinecqua
(Michael)
Po službě jsem jel domů, hledal jsem si nějaké informace na internetu. Blíží se devátá a já se chystám na základnu na ten jejich údajný "přátelský sraz". Tuším něco nedobrého, ale stejně se na základnu vypravím.
Už jsem u základny, samozřejmě všichni už jsou tu, jen Ebelsieder zde není. Volají mě dovnitř, tak jdu.
"Kde je Max?"zeptám se hned po vstupu do místnosti.
"V hangáru, zvali jsme ho, ale nechtěl."
"Aha."odpovím a jdu si sednout na volné místo mezi Thomasem a Ginou.
Chvilku klid, v tom se ozve Ralf: "Připraveni?"
"Na co?"zareaguji okamžitě, mám zlé tušení.
"Na pravou jízdu."odpoví tajemně.
"Na jakou?"

Osudová oslava - 3.část

30. prosince 2013 v 5:00 | Lucinecqua |  Osudová oslava
Je mi z toho blbě, tak oni si to vážně vzali a nejhorší na tom je, že v tom chtějí pokračovat. Do toho na mě šijou nějaký plán a já nevím jaký.
Zbytek šichty byl jako obvykle, dokonce se se mnou začali i bavit. Ale ve vzduchu cítím určité napětí. Ptám se sám sebe, jestli jim v tom mám zabránit, jestli mám něco podniknout. Mám jim alespoň něco naznačit? Nebo mám dělat, jakože o ničem nevím? Z mého přemýšlení mě vytrhne Ralf.
"Michaeli, potřebuji s tebou mluvit."
"O co se jedná?"
"Chceš přijít dnes večer?"
"Kam?"
"Sem, jako včera. My máme stejně službu, tak tu budete s námi, ostatní jdou."
"A co tu budeme dělat?"
"Nevím, sejdeme se jen tak, jako kamarádi."
"Dobře."řeknu, nevěřím jeho historce, sejít se jako kamarádi. Myslím, že znám důvod sešlosti, ale potřebuji jim v tom zabránit.
"Tak jo, v devět."řekne Ralf a spokojeně odejde.
Výborný, super, dnes večer jdu někam, kam vím, že bych neměl chodit. Ale musím, musím je ochránit, musím jim v tom zabránit.

Osudová oslava - 2. část

30. prosince 2013 v 3:00 | Lucinecqua |  Osudová oslava
Nikdo se ho nesnaží zadržet, Michael, asi jediný, kdo jim v tom mohl zabránit, odešel. Teď jim v tom nikdo nebrání. A alkohol dělá divy, člověk si neuvědomí své činy.
Každý si bere jednu tabletku a polyká ji.

(Michael) Oni se snad úplně zbláznili. Co mám teď dělat? Co je to za svinstvo? Proč jen nepřemýšleli, proč? Jsou to moji dlouholetí přátelé a oni… berou drogy.
Jsem téměř bezradný, netuším, jak se mám zachovat. Když tam vběhnu, klidně mi zmlátí, policii zavolat nemohu, nemohu je zradit. Ani tomu nechci věřit, chci na to zapomenout.

Michael si zavolal taxíka a nechal se odvézt do nejbližší hospody,kde si objednal jednoho panáka, kterého žužlal další dvě hodiny, poté se odebral domů, ale nespal z toho, nemohl usnout. Několikrát za noc volal někomu z kolegů, telefon však nikdo nezvedl.
Další den se s hrůzou vypravil do práce…


(Michael) Už jsem před základnou, mám strach z toho, co uvidím. Ebelsieder tu ještě není, otevírám dveře, vstupuji do služební místnosti, nikdo tu není. "Kde jsou?"řeknu si sám pro sebe. Jdu je hledat, nakonec všechny najdu v dobré náladě v hangáru i s Maxem.
"Ahoj."řeknu jim. Ale žádné odpovědi se nedočkám, zkusím to znova: "Ahoj."
"Jé, ahoj Michaeli, ani jsme tě neslyšeli přijít."řekne Max a usměje se na mě.
"Aha."řeknu mu a pozorně si prohlížím svoje kolegy. Sjíždím je pohledem jednoho po druhém, nic neobvyklého, teda až na to, že na můj pozdrav nikdo z nich neodpověděl.
"Do kolika jste tu byli?"zeptám se a snažím se zabruslit zpět k noci, chci zjistit víc informací.
"Celou dobu."odpoví mi Thomas.
"Mohls jsi tu být taky, byla to sranda."dodá Petr.
"No, mě to později moc srandovní nepřišlo."narážím. Max moc nechápe, o čem se bavíme.
"Ale, prosím tě."přidá se k nim Ralf.
"Radši toho už nechme, jo?"snažím se ukončit debatu, jelikož by to vedlo jen ke zbytečným hádkám a o ně nestojím. Možná se něco dozvím později.
Pokračují dál v debatě, přesně tam, kde skončili. Stále mě vrtá hlavou ten včerejšek, no, spíš celkově celá dnešní noc. Jdu se raději převléci. Když vylezu ze šatny, zaslechnu rozhovor Petra a Ralfa:
"Ralfe, zopakujeme si to, co v noci?"
"Jo, můžeme. Líbilo?"
"Bylo to něco suprového. Už se moc těším."
"To je dobře. Mám sehnat stejné, co jsme měli včera, nebo zase něco jiného?"
"Raději něco jiného, ať je nějaká zábava."
"Dobře. Na dnešek?"
"Domluvím to s ostatními."
"Myslím, že budou souhlasit."
"A co Michael."zeptal se Petr, zpozorněl jsem.
"Uvidíme."odpoví v klidu Ralf.
"Mám se ho taky zeptat?"
"Ne, nech to na mě. Nechci, aby zase dělal problémy, ale mám plán."
"A jakej?"
"To uvidíš."
"Řekni mi to, teď nás nikdo neslyší."
"Říkam, uvidíš, nenaléhej, nech to na mě."dořekne Ralf a poté se rozejdou.

Osudová oslava

30. prosince 2013 v 1:00 | Lucinecqua |  Osudová oslava
Ráno jako každé jiné, vládne klid a celkem nic se neděje. V tom na základnu doslova vběhne Gina plná dobré nálady.
"Ahoj lidi, jste připravení na oslavu, dnes večer tady na základně, už to mám povolené."řekne Gina celá natěšená, jelikož má dnes narozeniny.
"Samozřejmě."řekne Petr.
"Už se moc těšíme."dodá Karin.
"To jsem ráda."řekne jí na to Gina.
Služba byla celkem poklidná, celkem nic vážného. V pět hodin se rozešli, každý k sobě domů, jelikož měli dnes kratší službu a noční zrušenou. V osm večer se na základně mají sejít znova, ale tentokrát ne na práci, nýbrž na zábavu.

Jsme tu spolu již rok

30. prosince 2013 v 0:01 | Lucinecqua |  Zprávy a novinky, co se připravuje a na čem se pracuje
Blog dnes slaví rok svého vzniku. Jsem velmi ráda a děkuji, že jste se mnou vydrželi tak dlouho a že máte strpení s čekáním na nové a nové povídky. Už tady bylo i několik krušných chvilek, kdy to vypadalo, že tento blog už skončí, ale doufám, že tomu tak nebude a že návštěvníci budou stále přibývat, nebo alespoň neubývat. :DDD

30. 12. slavnostní den :)

29. prosince 2013 v 20:42 | Lucinecqua |  Zprávy a novinky, co se připravuje a na čem se pracuje
Zítra blog slaví rok od svého vzniku, můžete se těšit na speciálně načasovanou povídkuna části, kdy se dočkáte nové části každou druhou hodinu. Také padne několik poděkování a souhr celého roku, co je blog na světě.
Myslím, že se máte na co těšit. J Já na blogu bohužel celý den nebudu, jelikož nejsem doma, ale i tak doufám, že si slavnostní den užijete….

Věčná tma - 3.část

29. prosince 2013 v 12:12 | Lucinecqua |  Věčná tma
"Marku ne, já to nezvládnu, co budu dělat? Pilotování byla moje práce, můj život, něco, co mě bavilo, ale to je pryč. Ke všemu brzy oslepnu. Co ze mě bude? Co? Jedině starej, opuštěnej a bezmocnej, slepej dědek, to ze mě bude, nic víc."truchlí dál Jens.
"Jensi, neblbni, máš přeci nás, my tě budeme pomáhat, zvládneš to, zase si budeš užívat života."uklidňuje ho dál Mark a přemýšlí, co by mu ještě mohl říct, aby ho uklidnil a dostal z tohohle stavu užírání a truchlení nad svým osudem.
Teď k němu přistoupí i Petr a opatrně se zeptá: "Jensi, proč jsi nechtěl, abychom o tom věděli?"
"Víš Petře? Cítil jsem se trapně, stydím se za to, ani nevím proč.Ke všemu jsem vás nechtěl zatěžovat, měl jsem v plánu zmizet tak, aby o tom nikdo nevěděl. Prostě bych se ztratil. To se mi zdálo jako nejlepší řešení, ale pak jsem si uvědomil, jak těžko bych si zvykal na nové prostředí, zvláště když brzy oslepnu. Útěku jinam jsem se vzdal, tak jsem se rozhodl ztvrdnout tady, jediné, co jsem nechtěl, aby mi někdo litoval, aby kolem mě lidé skákali, ne, to nechci."


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)