Osudová oslava - 6.část

30. prosince 2013 v 11:00 | Lucinecqua |  Osudová oslava
Co to do nich vjelo, jsou smyslů zbavení, všichni.
Po chvíli vidím, jak Ralf vychází z kuchyňky, v ruce drží injekční stříkačku, ve které něco je. Blíží se ke mně. Hledím na něj, nevím, co si mám myslet. On se ke mně přibližuje blíž a blíž. Snažím se dostat pryč, ale Petr s Thomasem mě stále drží. Ralf už je u mě.
"Tak Michaeli, když to nešlo po dobrém, tak to půjde takhle."
"Ralfe, ale já nechci, pochop to!"vykřiknu.
"Jo, chceš, musíš nás pochopit."řekl mi Karin jako smyslů zbavená.
"Jste při smyslech, já myslel, že jsme přátelé!"
"No právě, proto."odpoví mi Gina.
"Petře, Thomasi, držte ho, Karin na."řekne Ralf a injekční stříkačku podává Karin. Ta ji od něj bere, Ralf jí podává dezinfekci.


"Pomoc! Pomoc!"křičím, cítím strach a velký. Je to poprvé, co cítím z někoho, koho znám, strach. Je to něco strašného, co dokážou udělat drogy s člověkem a to to berou druhý den, teda pokud vím.
Beru všechnu sílu a začnu se bránit, skončí to tak, že místo na pohovce skončím na zemi, ke které mě tisknou moji kamarádi - Thomas a Petr. Ralf mi bere za ruku, kterou otáčí spodní stranou nahoru. Já mohu jen křičet, vím, že by tu měl být ještě Max, takže mě musí slyšet. Karin se blíží s jehlou k mé pokožce. "Karin, ne, prosím!"křičím.
"Michaeli, já musím, je to moje povinnost."
"Karin, proč? Chci pořádné vysvětlení."
Náhle něco cítím na ruce, ale jak se cukám, nepovedlo se jim to píchnout a na ruce mám od jehly škrábanec. Jenže Karin se chystá na nový pokus. "Pomoc! Pomoc!"křičím.
Moje síly rychle ubývají a značná přesila dělá své - můj odpor pomalinku ustává a Karin má vynikající podmínky pro píchnutí injekce. Zkouším ještě křičet s domněním, že přijde záchrana, ale místo očekávané záchrany ucítím štípnutí na ruce - Karin vypustila všechno to svinstvo do mé žíly. Během několika málo sekund začínám vše vidět jako v mlze. V tom vidím, jak do pohotovostní místnosti někdo vstoupí, obličej už nerozeznám…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 11:02 | Reagovat

O_O té jedné hodiny se asi nedočkám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)