Osudová oslava - 9.část

30. prosince 2013 v 17:00 | Lucinecqua |  Osudová oslava
Jednoho dne za několik dalších týdnů:
(Michael) Konečně je večer, to znamená konec služby, opět jsem byl svědkem zcela zbytečné hádky mezi Petrem a Thomasem, snažím se to neposlouchat, ale tohle už nejde. Stova se hádají, snažím se zmizet, ale ne vždy se mi to podaří. Uvažuji o tom, že se nechám přeložit. Nemůžu se dál dívat na to, jak se z nich stávají lidské trosky. Už to není jenom v noci, často si musí vzít i něco ve dne, aby byli vůbec něčeho schopni. Popravdě už mám strach sednout si s nimi i do vrtulníku. Držím si od nich odstup, mívám pocit, že občas neví, co dělají. Třeba tuhle se popral Petr s Ralfem tak ošklivě, že tekla krev. Další službu mám za sebou, kolegové se už začínají scházet na tu jejich noční jízdu, jak tomu často říkávají, pozdravím je a tím to pro mne končí, odjíždím. Po příjezdu domů se osprchnu, převléknu, navečeřím a odcházím do postele, odkud ještě sleduji televizi a poté usínám.
Jenže v noci skoro nic nenaspím, budí mě zvláštní sny, které si nedokážu vysvětlit a tak se ráno probouzím zcela nevyspalí, ale plný strachu, co ty sny měly znamenat. K snídani si dám jedno silné kafe a jedu do práce.
Jenže když přijdu do pohotovostní místnosti, spatřím všechny kolegy ležet nehybně na zemi, jenom Karin tu není. Michaeal přistoupí k nejblíže ležícímu, což je Ralf a zkouším nahmatat tep, ten však nenahmatá. Stejné je to u Petra, Ginu i Thomase. Jsem z toho, co vidím, v šoku, sakra, to je snad jenom hnusnej sen. Musím něco udělat, ale co? Nevím, co mám dělat, všechny moje znalosti se během chvíle vypaří. Beru telefon a volám záchranku, poté ještě jednou překontroluji stav všech mích kolegů, ale opět nevidím žádné známky života.

Ohnu se k Thomasovi a začnu resuscitovat. Nevím jak dlouho, ale přeruší mě až příchozí lékař, který se Thomase ujímá. Rozhlédnu se kolem, je tu několik lékařů a zdravotníků. Udělá se mi z toho blbě. Jeden ze zdravotníků se mě ujme a vyvádí mě ven. Nedochází mi, co se stalo, nedochází mi, co se děje. Motá se se mnou celý svět a já se kácím k zemi. Když otevřu oči, stojí nade mnou muž a na něco se mě ptá, nerozumím mu. Pomáhá mě vstát, posadí mě na schod a donese mi sklenici vody. Když se vzpamatuju, všimnu si, jak vynáší Thomase do sanitky, vstanu a jeden z lékařů se na mě otočí se slovy: "Nevíme, zda to zvládne, ale snad ano." Poté odchází k sanitce. Zavolám na něj: "Můžu jet s vámi, jsem lékař." On se na mě podívá a poté odpoví: "Ano, ale sednete si vedle řidiče." Poslechnu ho, jedeme do nemocnice. Tam Thomase předají a odvezou ho na ambulanci…..
Později se od lékaře dozvídám, že Thomas žije, ale jeho mozek byl dlouho bez kyslíku a tak jsou některé části jeho mozku nenávratně poškozeny a že drogy, které bral, způsobily nenávratné poškození mnoha dalších orgánů. Nejspíš zůstane upoután na vozíček. A o něco později se dozvídám, že Thomas je jediný, kdo to přežil……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 17:03 | Reagovat

:-x nemám slov

2 Katy Katy | Web | 30. prosince 2013 v 17:11 | Reagovat

O_O jsem šokovaná a plršatá ty my dáváš ale povedene.

3 Richterova Richterova | 30. prosince 2013 v 17:37 | Reagovat

Veľmi dobrý príbeh aj tie predchadzajúce som zvedavá čo bude ďalej či Thomas pôjde na odvikačku alebo bude ďalej brať to svinstvo....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)