Únor 2014

Neblahý osud - 1.část

28. února 2014 v 6:00 | Lucinecqua |  Neblahý osud
Povídka na přání pro Domino, pokud chceš i ty povídku na přání, stačí napsat do rubriky "povídky na přání"


Je zima, oba týmy čeká vyjímečně za čtrnáct dní týdenní volno, jelikož je naplánovaná kontrola vrtulníku a tak by museli naši hrdinové za pacienty běhat. Rozhodli se, že by mohli vyrazit na nějakou společnou zimní dovolenou, ale další otázkou je kam, vždyť mají hromadu možností. Pak Karin přišla s nápadem.
"Co byste řekli Oberstdorfu?"
"Proč zrovna Oberstdorf?"ptají se překvapeně kolegové.
"Můj brácha tam má pension, určitě by tam pro nás nějaká volná místa našel, navíc je kousek od penzionu bezva lyžařské středisko, Nebelhorn, kde je nejdelší lanovka na německé straně Alp."upřesní Karin a její kolegové nemohou nesouhlasit.
"Lidi, asi vás zklamu, ale já nemohu jet."namítne Thomas zničehonic.
"Pročpak?"ptají se hned jeho kamarádi.
"Víte, v tu dobu mám mít holky, po dlouhé době budeme na sebe mít čas."
"A co kdyby s námi jeli i holky, myslím, že Lisa ani Laura nám nikomu vadit nebudou a alespoň bude sranda."napadne Karin. Thomas se pousměje, tahle možnost se mu líbí. Pohlédne na všechny své kolegy, ti se tváří vřele a nikdo proti tomuhle nápadu nic nenamítá. "Kdyby vám to nevadilo, byl bych moc rád."řekne vděčně Thomas.
"To víš, že nám to nevadí, ba naopak."řeknou téměř jednohlasně.
"Myslíte, že by chtěl jet i Max?"zeptá se Petr.
"Můžeme se ho zeptat."řekne Karin a odběhne vedle do hangáru za Maxem. Když se vrátí, oznámí: "Max nechce jet, prý neumí lyžovat."
"Ale to se naučí, já to taky neumím."řekne Petr a s Thomasem se odeberou za Maxem, aby ho přemluvili, to se jim povede.
"Tak já bráchovi zavolám a zeptám se, jestli bude místo pro devět lidí."řekne Karin
"A pro psa."doplní jí Ralf, Karin se pousměje a odejde do šatny pro telefon. Když se vrátí, oznámí: "Je to OK, kupodivu tam volná místa má." Všichni jsou natěšení a nemohou se dočkat dne odjezdu.


O 14 dní později - den odjezdu…
Naše hrdiny čeká více než tři úmorné hodiny cesty a přes 260 kilometrů. Proto si přivstali, aby na místo dojeli včas. Jede se dvěma auty - autem A- Thomas, Lisa, Laura, Mark, Max a autem B - Karin, Biggi, Petr, Ralf s Gonzem, je divu, že se tam všichni vešli a že někdo nemusel jet na střeše v autoboxu. Cesta je dlouhá, ale i tak ubíhá rychle. První auto řídí Thomas, zatímco druhé Petr, který odmítl navigaci a rozhodl se jet podle Ralfovo navigačních schopností, zatímco obě ženy s Gonzem je pozorují zezadu a náramně se baví. Když Thomas a spol dojedou na místo, k překvapení tam druhé auto ještě není a to jeli o něco dřív, proto Thomas bere telefon a volá Karin. "Halo, Karin, kde jste? My už jsme v Oberstdorfu."ozve se z telefonu.
"To se máte, my jsme někde na silnici, ale nevíme kde, naše navigace Ralf selhala."vysvětlí Karin a Thomas propukne v smích.
"Tak my na vás počkáme v restauraci na kraji obce."řekne nakonec.
"Dobře, nebojte, až tam dojedeme, teda jestli, tak vás vzbudíme."řekne Karin s úsměvem do telefonu. Pak se s Thomasem rozloučí a zavěsí.
"Takhle to dopadá, když to necháš na chlapech."řekne Karin a podívá se na svojí kamarádku, která se pousměje.
"Gonzo, to jsme rovnou mohli nechat navigovat tebe."poznamená Biggi a pohladí Gonza, který vše pozoruje z kufru, jelikož by se na jednu sedačku jen těžko složil. Ralf po ní naoko hodí papírové kapesníky. Naštěstí dlouho netrvá a Ralf se v mapě opět zorientuje, do Obestdorfu dojíždí s hodinovým zpožděním, ale i tak jsou rádi, že jejich bloudění skončilo. Vyzvednou své kolegy v restauraci, kteří se samozřejmě neodpustí několik poznámek na Petra a Ralfa, poté jedou k penzionu, před nímž zaparkují. Penzion působí příjemně už na pohled. Karin se vypraví na recepci, sotva ji spatří její brácha, samou radostí se spolu uvítají.
"Ahoj bráško."řekne radostně Karin a obejme svého o dva roky staršího bratra, ten radost také neskrývá. Jsou jako mladý pár, který byl od sebe několik týdnů odloučen. Ale Karin se svým bráchou měla vždycky dobrý vztah, byli jako nejlepší kamarádi a pokaždé jsou rádi, že se vidí, avšak těch příležitostí moc není, tak si to musí užít.
"Tak co sestřičko, kde máš ty své kamarády?"zeptá se.
"Čekají na parkovišti"odpoví Karin.
"Ale sestřičko, to musíme napravit."řekne Karinin bratr a vydá se směr parkoviště, Karin ho následuje. "Vůbec se nezměnil."říká si Karin, svého bratra naposledy viděla před rokem a půl.



Neblahý osud - povídka na přání - úvod

27. února 2014 v 6:00 | Lucinecqua |  Neblahý osud
Zdá se, že našim hrdinům není souzeno prožít klidnou dovolenou, aniž by se něco zvrtlo. Biggi, Petr, Ralf, Karin, Mark, Max i Thomas se rozhodnou strávit několik společných dní v krásném penzionu kousek od lyžařského střediska. Všichni si myslí, že je čeká krásná a klidná dovolená, několik dní klidu a volna, ale něco se pokazí, něco nevyjde. A naše hrdiny potká další neštěstí. Co se stane, se dozvíte v povídce na přání pro Domino. Povídka nese název Neblahý osud a startuje v 6:00.


Přátelství- povídka na přání

26. února 2014 v 7:14 | Lucinecqua |  Samostatné příběhy
A je tu povídka na přání, protentokrát pro IQ.

Zadání: povídka o přátelství, které náhle vzniklo a z nějakých důvodů, které nebyly vážné, skončilo

Hlavní postavou povídky je Karin, která si najde kamarádku, a to kamarádku přes internet. Jejich kamarádství vznikne náhle a některé věci také ovlivní. Jednoho dne se stane něco, co se stát nemělo a náhle je v ohrožení kamarádství mezi Karin a Natashou, internetovou kamarádkou, ale dokonce i přátelství mezi Karin a Ginou. Jak to nakonec dopadne, se dozvíte, pokud budete číst dál...

Ponížení - 10. část - závěr

24. února 2014 v 11:11 | Lucinecqua |  Ponížení
"Pomóc, Biggi!"křičí Gabriela na celé kolo.
"Nekřič."zařve na ni šéf a začne se jí rukou pomalinku dostávat za výstřih, u čehož ji začne stahovat overal i tričko. Gabriela se marně brání, šéf má daleko větší sílu. Gabriela křičí v domnění, že jí její kamarádka slyší a pomalinku jí začínají docházet jisté věci. Gabi křičí, nadává, brání se, avšak vše marně, šéf z ní začíná pomalinku stahovat další kusy prádla. V tom se zničehonic otevřou dveře, vstoupí Biggi. Do ruky bere první věc, kterou vidí, čili kovovou tyč. Chce Ebelsiedera praštit, jenže ten se v poslední chvíli otočí a Gabrielu odstrčí, ta ztrácí rovnováhu a padá tvrdě na zem, přičemž se rukou silně praští do posuvného heliportu. Než však Biggi stihne zareagovat, Ebelsieder už ji bere tyč z ruky, odhodí jí a na Biggi se vrhá. Biggi se brání, ale proti šéfovi nemá žádnou šanci, pevně ji tiskne ke zdi. Ale během chvilky spatří za šéfem Gabrielu, která v ruce drží hasák a silně jím Ebelsiedera praští po hlavě, ten se okamžitě kácí k zemi. Gabriela padá na kolena a chytá se za levou ruku. Biggi se zatmí před očima, pomalinku sjede do sedu, dá si kolena pod bradu a začne plakat u čehož se silně rozklepe. Ani jedna z žen není schopna jakéhokoliv smysluplného jednání. Obě ženy jsou vyklepané a Gabriela má ke všemu ještě něco s rukou. Jako první se vzpamatuje Gabriela, prohlédne si svoje zraněním, vypadá to na zlomeninu. I přes bolest vstává a jde k Ebelsiederovi. Překoná odpor, který k němu před několika okamžiky získala a zkouší mu nahmatat tep, jenže to nelze. Zkouší proto reakci zorniček, po podrobnějším vyšetření zjišťuje, že je jejich šéf mrtvý…

Ponížení - 9. část

23. února 2014 v 11:11 | Lucinecqua |  Ponížení
Dny plynou, čas se mění a s časem se mění i Biggi. Za Gabrielou už nepřišla, ani za nikým jiným. Thomase, který se jí stále snažil pomoc, odbyla a poté se mu jen vyhýbala, ten to po několika dnech vzdal. Od nikoho z kolegů se nenechá pomoci, s nikým se pořádně ani nebaví. Ignoruje všechny náznaky pomoci. Pomalinku padá do propasti.
Biggi sedí na židli, něco píše. V tom k ní někdo zezadu přistoupí a ruce jí dá na ramena. Biggiina reakce dotyčného překvapí. Biggi ucukne a prudce vstane obracejíc svou tvář k člověku, který se na ní odvážil sáhnout. "Už mi konečně dej pokoj!"vykřikne, ale po otočení spatří Gabrielu. Gabrielu její reakce zaskočí, ví, že Biggi je čím dál divnější, ale takhle se ještě nechovala.
"Promiň"omluví se Gabriela a couvne. Biggi se rozklepe a sedne si zpět na židli, sklopí hlavu a řekne: "Promiň, nevěděla jsem, že jsi to ty."
Gabriela pochopí, že to, co se s Biggi děje, je úzce spjato, nebo je to dokonce daný problém s někým zde na základně. Což se jí ani trochu nelíbí.
"Biggi, nechceš mi něco říct?"nedá to Gabriele a vypustí z úst tuhle otázku. Biggi zakroutí hlavou a nervózně si hraje s prsty. Gabi si nahlas vzdychne, přiblíží se zpět ke své kolegyni a prohlásí: "Biggi, nenič se, tímto stylem s tebe zbude jen troska." A mlčky z místnosti odejde. Biggi se za ní dívá a promítá si její slova. Ulehla jí v hlavě. "Nenič se, nenič se, troska, bude s tebe troska…."běhá jí stále dokola v myšlenkách a ona to nemůže nějak ovládnout.
Gabriela doufá, že to, co jí právě před okamžikem řekla, Biggi donutí otevřít oči. Doufá, že se Biggi kolem sebe konečně rozhlédne a pochopí, že kolem ní jsou lidé, kteří jí chtějí pomoct a budou stát při ní, ale musí jenom chtít….
Gabi se rozhodla poptat kolegů a na vlastní pěst se pokusí zjistit ohnisko Biggiina chování.

Přesně jak se Gabriela rozhodla, takto i udělala, poptala se všech, avšak od nikoho se nic moc nedozvěděla. Gabi je z toho na nervy. Myslela si, že Biggi nakonec pomoct dokáže, ale mýlila se, až nyní si uvědomila, že na to nemá síly. Ralf sleduje jak se jeho láska trápí, totéž jak se trápí Biggi. Obě ženy na základně se pomalinku ale jistě mění, zvláště Biggi. Krom hubnutí má i stavy, kdy téměř nevnímá, jen nepřítomně hledí před sebe. Kluci jsou bezradní, ví, že dokavaď se nezmění Biggi, těžko pomůžou Gabriele. Ale i tak jsou všechny pomocné akce, jak tomu kluci přezdívají, neúspěšné.

Tým-B, tedy Biggi, Gabrielu a Ralfa čeká noční služba, jenže na Ralfa vlezla nějaká chřipka a on kvůli tomu nemůže sloužit, je rád, že vstane z postele, natož že si dokáže uvařit čaj. A Petr nemůže zvládnout další službu, táhl čtyřiadvacítku bez jediné pauzy, bez odpočinku. Ale ani tahle skutečnost nedonutila Ebelsiedera noční lety zrušit a Biggi s Gabrielou se musí potácet na základnu, prý jednu směnu ve dvou zvládnou. Námitky ve stylu, že bez zdravotního bratra letět nelze, také nepomohly…

BKčko v akci

22. února 2014 v 16:00 | Lucinecqua |  Ostatní z mé tvorby
Je to tu opět, zase se mi do rukou dostala obyčejná tužka Smějící se
Tentokrát jsem se pustila do BKčka v akci, z trošku jiného pohledu. Kvalita fotky jako vždy nic moc...


Ponížení - 8. část

22. února 2014 v 11:11 | Lucinecqua |  Ponížení
"Budeme muset zavolat záchranku."řekne Gabi a podívá se na Thomase.
"Gabi, to nemůžeme, co když…"řekne Thomas, ale Gabriela mu skočí do řeči: "Jestli si vzala větší množství těch prášků, muže to být pro ni i smrtelné. Tyhle prášky jsou silné, dávají se na předpis, nevím, kde je vzala."
"To bych nevěděl."odsekne Thomas a opět si vzpomene na svého kamaráda, otevře se mu stará rána, ty události, je to tak strašně podobné, jako tehdy, tehdy, když svého dobrého přítele objevil ležícího na zemi a u něho krabičku právě s těmito léky… Thomas spadne do myšlenek.
"Thomasi."okřikne ho Gabi.
"No, co je?"zeptá se Thomas a vytrhne se z myšlenek.
"Biggi, Thomasi pojď mi pomoct, rychle."řekne Gabi.
Biggi je opět při sobě, zmateně se rozhlíží kolem. Gabi ji pomáhá do polosedu, aby opět neusnula. Thomas rychle zareaguje a už jí s Biggi pomáhá. Opřou ji o pohovku a nechají jí sedět. Biggi se na ně zmateně kouká, vypadá unaveně, stále ji padají víčka. Gabriela ji přidržuje.
"Biggi, kolik sis toho vzala?"zeptá se Gabriela počítajíc s nejpravděpodobnější variantou.
"Dvě tobolky."odpoví Biggi těžko, sotva je jí rozumět. Gabi se zamyslí a poté řekne směrem k Thomasovi: "Vyvoláme zvracení a poté ji necháme pořádně vyspat." Thomas přikývne a už jde pro kbelík a pro další potřebné věci, Gabriela mezitím BIggi hlídá. Sotva Thomas všechno přinese, donutí Biggi vypít solný roztok, který Thomas namíchal. Sotva se Biggi vyzvrací, dají jí ještě loknout vody. Pak Biggi pomůžou nahoru na pohovku a nechají jí pořádně vyspat, u toho jí bedlivě hlídají připraveni kdykoliv zasáhnout. V noci se Biggi ještě několikrát probudí, je jí spatně od žaludku, v klidu spí až k ránu, ale to už ji hlídá pouze Gabi, Thomas se šel domů vyspat, jelikož mu v šest hodin začíná služba.
Biggi se probudí, rozhlíží se kolem, spatří Gabrielu, jak spí vedle v křesle. Biggi se opatrně posadí, bolí jí hlava, alespoň žaludek už se uklidnil. Ze včerejšího večera si nepamatuje skoro nic, nepamatuje si co se dělo od té doby, co vystoupila z auta, z toho hrozného auta, v hlavě má pouze nějaké útržky událostí, které neví, kam patří. Marně si snaží vzpomenout. V tom se Gabriela začne probouzet, Biggi si rychle lehne a dělá, že spí doufajíc, že si jí Gabi nevšimla. Gabriela vstane z křesla a ujistí se, že je její kamarádka v pořádku, následně se odebere do koupelny, aby si alespoň opláchla obličej. Sotva se za ní zavřou dveře koupelny, Biggi se opět posadí. Na stole spatří krabičku, kterou ihned pozná, je to její krabička s léky. "Sakra."řekne si pro sebe, uvědomí si, že jí Gabriela viděla a určitě po ní bude chtít nějaké vysvětlení. Ale i tak Biggi po krabičce automaticky sáhne a schová ji do kapsy. Po chvíli se Gabi vrací, všimne si, že zmizela krabička, proto se podívá na pohovku a vidí, jak je Biggi už při sobě, jen se zmateně rozhlíží kolem.
Gabriela k ní okamžitě přistoupí, její tvář vypadá vážně, už se s Biggi nehodlá jednat mile, to zkoušela doteď, už má toho dost.

Ponížení - 7. část

21. února 2014 v 11:11 | Lucinecqua |  Ponížení
Biggi pláče snad půl hodiny v kuse, když se konečně začne trošku uklidňovat, Thomas ji přemluví, aby šli dovnitř. Biggi se klepou ruce, není schopna ani vyndat klíč z kapsy, ke všemu je jí daleko hůř, než předtím. Thomas vidí, že Biggi je docela blbě, proto ji přidržuje, aby náhodou neomdlela a pomáhá jí vyndat klíč z kapsy a následně i odemyká. Biggi odvede do pokoje, kde jí pomůže lehnut si na pohovku. Biggi chvíli odporuje, ale nakonec jí její stav donutí lehnout si. Thomas odchází do kuchyně, aby jí napustil alespoň skleničku vody. Sotva si Biggi všimne, že Thomas odešel vedle, rychle sáhne do kapsy a vytahuje krabičku s léky, kterou otevírá, ale jelikož se jí klepou ruce, jde jí to velmi těžko. Vytáhne dva prášky, které rychle strčí do úst a krabičku stejně těžko zavírá. Jen tak tak ji schová do kapsy, když přijde Thomas, doufá, že si ničeho nevšimnul. Biggi si v tuhle dobu neuvědomuje, že jí prášky můžou velmi ublížit.
Thomas si ničeho nevšimnul, přistoupí k Biggi se sklepnicí vody, pomůže jí sednout si a sklenici jí podává do ruky. Biggi se stále velmi klepou ruce, proto se při pití trochu poleje, ale přeci jen se alespoň trochu napije.
"Biggi, nechceš mi říct, co se stalo?"zeptá se Thomas, jak nejjemněji to jde. Biggi zakroutí hlavou, slzám už se ubrání, chtělo by se jí tak strašně plakat, ale nedovolí to, teď ne. Thomas do Biggi dál nenaléhá, ale vezme telefon a jde do vedlejší místnosti, kde se zavře, aby ho Biggi neslyšela, jde volat Gabriele. Ta mu to zvedne a Thomas ji řekne, co se dělo, Gabi ej z toho překvapená a řekne Thomasovi, co se dělo na základně. Thomas se zamyslí a poté do telefonu řekne: "A myslíš, že to může mít nějakou spojitost s Ebelsiederem? Protože nic jiného mě v této chvíli nenapadá."
"Netuším, možné to je, hlavně se o ni postarej, až to tu dodělám, stavím se tam."odpoví Gabriela. Ještě chviličku se na něčem domlouvají a poté hovor ukončí. Thomas se vrací za Biggi. Ale sotva vejde do obývacího pokoje, už od dveří spatří, jak Biggi leží na zemi vedle pohovky. Thomas k ní během zlomku vteřiny přiběhne. Zkouší Biggi probrat bolestivým podmětem, Biggi zareaguje tak, že otevře oči a rukama začne mávat kolem sebe, je zmatená, vypadá, že se neorientuje. Thomas Biggi uklidní. Biggi zůstává ležet na zemi a chce se jí spát, tak strašně ráda by spala, je unavená. Thomas neví, co se stalo, co Biggi je, proto ji radějc nechce nechat usnout, má strach. "Biggi, pojď, zkusíme se posadit."řekne a pomůže Biggi opřít se o pohovku tak, aby byla v polosedě. Biggi se opře, ale padá jí hlava, chce se jí spát, okolí vnímá jen částečně. Thomas se v kapse nahmatá mobil a okamžitě vytáčí Gabriely číslo, jenže v tom Biggi sjede z polosedu na bok a z kapsy jí vypadne nějaká krabička. Thomas si jí okamžitě všimne a krabičku bere do ruky, zjistí, že jsou to nějaké prášky, po přečtení názvu zjišťuje, že jsou to léky na uklidnění, kdysi takové bral jeho kamarád, ale nedopadlo to s ním dobře…

Ponížení - 6. část

20. února 2014 v 11:11 | Lucinecqua |  Ponížení
Ebelsieder přijde až před ní a oznámí: "Paní Kollmannová mi oznámila, že…." Biggii má totálně sevřenou dušičku, s napětím čeká, co se dozví, počítá s tím nejhorším."…že nefunguje vysílačka, proto jsou další lety zrušeny, vše převezme Roserheim." Biggi se uleví. Ale úleva netrvá dlouho, opět se jí zvedne žaludek a běží na záchod. "To bude z těch prášků."pomyslí si. V tom ucítí přítomnost jiné osoby, otočí se a spatří Gabrielu. V ruce drží sklenici s nějakou tekutinou. Biggi vstane a dopotácí se kousek od toalety, sedne si na blízkou židli v koupelně, kousek od Gabriely.
"Díky, že jsi to neřekla."poděkuje Biggi.
"Jsem tvoje kamarádka, ale chci, abys mě taky brala jako kamarádku, nechci ti uškodit, chci ti pomoct."řekne Gabriela a u toho podá Biggi sklenici s podivnou tekutinou. "Tohle ti uklidní žaludek, jak už je ti blbě z čehokoliv."řekne.
Biggi jí poděkuje a nalije do sebe celý obsah skleničky. Gabriela od ní prázdnou sklenici vezme a odnáší jí do kuchyňky. Mezitím z kanceláře vykoukne Ebelsieder a všimne si Biggi, hodí po ní jen zvláštní pohled, který si Biggi nedokáže vysvětlit.
"Měla by ses jít domů vyspat, odvezu tě."nabídne se Gabriela, když se vrátí. Biggi přikývne, ví, že v tomhle stavu by na motorce stejně daleko nedojela a nechce ještě způsobit nějaký problém. Obě ženy zajdou do šatny, aby se převlékly. Jenže Biggi při převlékání vypadne krabička s léky, Gabriela si krabičky všimne, ale než stačí zjistit cokoliv bližšího, Biggi ji rychle schová k sobě do kabelky. Gabi po ní hodí jen pronikavý pohled, kterého si Biggi nevšímá. Když jsou převlečené, vydají se k autu, jenže v tom je zadrží Ebelsieder. "Paní Kollmannová, potřebuju aby jste dodělala tyto papíry, žádal jsem vás o to už před týdnem."
"A nepočká to do zítra, Biggi není dobře a já jí slíbila, že ji odvezu domů."odvětí Gabi.
"Ne, bohužel to potřebuji mít hotové."odpoví Ebelsieder a dodá: "Klidně paní Schwerinovou domů odvezu, stejně mám cestu kolem a než se vrátím, vy to zatím budete mít hotové."
V Biggi opět hrkne, tohle ne, to se nesmí stát, nesmí se šéfem sednout do jednoho auta. Ale Gabriela jeho nápad odsouhlasí.

Ponížení - 5. část

19. února 2014 v 11:11 | Lucinecqua |  Ponížení
Ihned po aplikaci injekce, prázdnou stříkačku odloží a zkouší Biggi tep. Oddychne si, stále ho cítí.
Za několik sekund Biggi otevírá oči a dezorientovaně se rozhlíží kolem sebe, spatří Ralfa, jak drží kokpit a ztěžka drží BKčko ve vzduchu. V tom duchapřítomně převezme pilotování, asi to bylo z Ralfovo nepříliš klidného letu. BKčko se po několikasekundovém zápasu srovná a let je opět klidný a tak, jak má být. Ralf s Gabrielou si konečně oddychnou.
V BKčku panuje ticho, ani Gabriela, ani Ralf nechtějí Biggi rozrušit, neví přesně, co s ní bylo, ale nechtějí, aby se to opakovalo. Za několik minut přistávají na základně. Biggi chce vystoupit, ale Gabriela ji zarazí, chytne ji za paži a hodí na Ralfa zvláštní pohled. Ten pochopí, vezme tašky první pomoci a odchází do služební místnosti. Gabriela s Biggi zůstanou samy v BKčku. Gabriela Biggi donutí přesednout si k ní dozadu. Na Biggi je poznat, že jí není nejlépe. Gabriela ji chytne kamarádsky za ruce. Biggi sklopí pohled, uvědomuje si, že udělala blbost. "Promiň."špitne, ale ví, že riskovala jak svůj, tak i život svých kolegů, což je neomluvitelné.
"Biggi, vím, že se s tebou něco děje, mrzí mě, že ti nedokážu pomoci, že se mi ty nedokážeš svěřit. Ale jestli to, co se dneska stalo, souvisí s nějakým tvým problémem, bylo by namístě říct mi to. Nevím, zda si uvědomuješ, že už jsme se dneska vrátit nemuseli."řekne Gabriela, na jednu stranu jí chce pomoct, ale na druhou stranu je na ní hrozně naštvaná. Ale snaží se svoje nervy držet na uzdě, ví, že to Biggi neudělala schválně.
"Ráda bych tě to řekla, ale nejde to, nemůžu."odpoví Biggi se sklopeným pohledem k zemi a dodá: "Vím, že mě tahle chyba bude stát místo a jsem připravena nést následky."
Gabriela se zhluboka nadechne, poté promluví: "Nikdo jiný, krom nás tří o tom neví, vysílačka nefungovala, a když mi řekneš důvod, tak to tak i zůstane."


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)