Slunce, hory, kamení - 7. část - Ticho léčí

24. ledna 2015 v 5:00 | Lucinecqua |  Slunce, hory, kamení...
ČÁST 7: (Ticho léčí…)
Enrico se každou chvíli budí, stále před očima vidí Biggi a Karin, které došly síly, a každou minutu se může zřítit z několikametrového srázu. A on tam jen nečinně stojí a přihlíží, nemůže nic dělat. Přitom měl být na místě Karin on. Pronásledují ho noční můry - třeba, že se Karin neudrží a padá…
Vstane krátce před sedmou a hned si jde dát studenou sprchu na probrání, poté do sebe místo snídaně nalije hrnek silné kávy, za chvíli už sedá do auta a je na cestě na základnu, kde má být Thomas se svým týmem. Také musí vyřídit něco u šéfa.
Když dojede na základnu, Thomas už ho dlouho očekává, vypadá hrozně, nejspíš v noci vůbec nespal. Stejně tak ho očekává i Petr s Michaelem, kteří se rovněž zajímají o stav své kolegyně. Enrico jim postupně všechno poví a nakonec i to, co už tak dlouho odkládal - skutečnost, že pokud se z toho Biggi vyhrabe, zůstane nejspíš ochrnutá. To přítomné ranní, zvláště Thomase, kterého to u srdce bodne nejvíc. Hned co se to dozví, sjede Enrica bodavým pohledem a z pohotovostní místnosti odejde. Enrico ho posléze najde u potůčku, kde sedí, pozoruje hladinu a u toho kouří. Přisedne si k němu.


"Thomasi promiň, nemohl jsem tomu zabránit, udělal bych všechno pro to, abych mohl vrátit čas, ale bohužel to nejde…"řekne Enrico a Thomasovi položí ruku na rameno. Thomas na něj pohledí, v jeho očích se lesknou slzy.
"Ty za to nemůžeš…"řekne a opět se zadívá na hladinu.
"Thomasi, neboj, Biggi je silná, uzdraví se a pořád má šanci, že bude chodit, jen musí chtít a ona to dá, ona to zvládne…"řekne Enrico a v hloubi duše doufá, že se lékař s nulovými šancemi mýlil.
U potůčku stráví asi hodinu, jenže pak je vyruší poplach a Thomas chtě nechtě musí běžet. Poté jde Enrico za šéfem, aby s ním domluvil vše potřebné. Šéf se na konec rozhodne, že prozatím základna poběží pouze na jeden tým, s tím, že Enrico dostane dovolenou. Šéfovi se také kupodivu podaří narychlo sehnat za Thomase náhradu, aby mohl Biggi v léčení podporovat, ale dnešní směnu musí Thomas ještě zvládnout.

Sotva Enrico vše zařídí, domluví se s Thomasem, že na něj počká a po směně se vypraví do nemocnice. Cesta je opět velmi dlouhá. V autě je ticho, Thomas z okna sleduje ubíhající cestu, mlčí. Enrico se na něj občas podívá, ale jinak se věnuje řízení. Za tři hodinky dojíždí k nemocnici. Prvně se vypraví za Biggi. Nejdříve vyhledají jejího lékaře, od kterého se dozví, že je její stav stabilizovaný. Přemluví ho, aby Thomase za Biggi alespoň na pět minut pustil. Thomase sestřička oblékne do pláště. Když Thomas vstoupí do pokoje a spatří svojí nebohou lásku napojenou na tolika přístrojích a nečinně ležet, rozbolí ho srdíčko. Bolí ho to za ní. Thomas si sedne na židličku vedle její postele a jemně jí chytne za ruku. Její ruka je studená. Thomas na ni začne mluvit, dodává jí odvahu, neví, zda-li ho Biggi slyší, ale doufá, že ano. Zároveň dodává odvahu i sobě. V tom se Biggi na chvíli probere, jemně se na něj podívá, ale následně opět zavře oči. Možná se mu to jenom zdálo, nebo ne? Thomas si už není jist ničím a než si to stihne dostatečně ujasnit, sestra ho upozorní, že je čas jít. Thomas Biggi jemně políbí na tvář a vychází z pokoje ven, tam na něj čeká Enrico. Thomas si sundá plášť a mlčky oba odchází z oddělení. Jdou na oddělení, kde je Karin. Enrico s ní před odjezdem mluvil, volala mu, dnes jí mají propustit a tak ji jdou pomoc z věcmi. Protentokrát čeká na chodbě Thomas, stoupne si k oknu a vyčkává. Enrico jde na pokoj, kde Karin zkráceně řekne Biggiin stav, Karin je z toho rovněž vykulená, ale bohužel nic nezmůže. Enrico jí poté pomáhá vzít věci a následně všichni z nemocnice odchází, opět bez jediného slova….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | 24. ledna 2015 v 13:13 | Reagovat

Snad má biggi aspon malinkou šanci a zvládne to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)