Stíny života 3

14. ledna 2016 v 8:00 | Lucinecqua |  Stíny života
Petr vystoupí a zazvoní, netrvá dlouho a dveře se otevřou.
"Ahoj Petře, co ty tady?"uvítá ho překvapená Gabriela. "Neměl bys být v práci?"
"Gabi, potřebuju s tebou nutně mluvit, jsi sama?"odpoví Petr prosebně.
"Jo, pojď dál. Co se stalo?"řekne Gabriela ustaraně a vpustí svého kolegu do předsíně, zavře dveře, ale sotva se k Petrovi otočí zády, Petr jí dá ruku přes pusu a na krku pocítí něco ostrého.


Gabriele se rozbuší srdce, co se to děje? "Petře."špitne i přes Petrovo ruku.
"Buď ticho a ani necekni, když budeš spolupracovat, nic ti neudělám."řekne Petr a odvede Gabi do vedlejší místnosti. Gabriela nechápe, má strach. Petr ji sváže ruce za záda a odvede dolů do sklepa. Vyzná se tu, už tu mnohokrát tu byl, naposledy, když Gabriela pořádala velkou narozeninovou oslavu své matky, která bydlí o několik domů vedle. Ve sklepě vystrašenou a zcela nechápající Gabrielu sváže přiváže k jedné ze silných trubek. Gabi se po celou dobu brání, ale je jí to k ničemu, Petr má daleko větší sílu….
"Petře, co to má znamenat?"zeptá se Gabriela strachy. Petr se na ni podívá, mlčí, poté však začne mluvit: "Stalo se to jednou v noci, byl jsem opilý, hodně jsem to přehnal, když v tom se mi to dostalo do rukou, zkusil jsem to, myslel jsem, že pro jednou se nic nestane, ale šeredně jsem se spletl. Nevěděl jsem, co to bylo, ale další den jsem pro to musel znova, pak to šlo rychle, potřeboval jsem čím dál víc, ale chtěl po mně stále víc peněz. Neměl jsem, hodně jsem se mu zadlužil, ale nešlo to donekonečna, jednou přišel a chtěl všechno zaplatit. Byl sám, tmavá noc, nikde nikdo, jen my dva. Nevím, co to do mě vjelo, ale vytáhl jsem nůž a bodl ho, jednou, dvakrát… Zůstal nehybně ležet, můj vztek náhle vyprahl, sehnul jsem se k němu, ale už mu nebylo pomoci, druhá rána byla smrtelná…."Petr si povzdechne. " Byl jsem v šoku, nevěděl jsem jak dál, snažil jsem se to utajit, ale nebyl jsem tam tak sám, jak jsem si myslel. Začali mě vydírat, chtěli mě udat, nemohl jsem si to dovolit, proto jsem začal dělat to, co chtěli. Byl to dvojí život, na jednu stranu jsem lidem pomáhal, na druhou jsem kradl, prodával drogy a později to došlo až k získávání citlivých informací. Moje odměna - svoboda a tabletky. Když po mě chtěli únos, měl jsem toho dost, chtěl jsem s tím skoncovat i za cenu vězení, ale nemůžu…"
"Proč ne? Vždycky je cesta ven."špitne vystrašená Gabi.
"Mají moji rodinu."odpoví Petr a dodá: "Teď chtějí vás…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | 16. ledna 2016 v 20:28 | Reagovat

Tak to jsem nečekala O_O

2 Lucinecqua Lucinecqua | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 11:14 | Reagovat

[1]: život je plný překvapení a nečekaných momentů ;-)

3 Ivka-karin thaler:-) Ivka-karin thaler:-) | 24. ledna 2016 v 14:14 | Reagovat

O_O veľmi ale veľmi napinave :-x chudak Gabi a Peter ...... :-!

4 Lucinecqua Lucinecqua | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 17:17 | Reagovat

[3]: Díky za komentík ;-)
No jo, lidi se mění a v dnešní době už se nedá nikomu věřit, tahle povídka je toho důkazem ;-)

5 Ivka Ivka | 13. března 2016 v 14:28 | Reagovat

Mas pravdu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Prosím povídky nešiřte po internetu . Povídky prosím nikde neveřujnete
Příběhy neztačí číst , ale taky prosím o vaše komentíky ©





Děkuji za vaše návštěvu mocinky si toho vážím ;)